Bojují o tituly a zlaté medaile. Jenže „do důchodu“odcházejí v pětatřiceti
Startují na mistrovství světa a olympiádách, vyhrávají, sbírají vítězství. Jenže když profesionální sportovci ukončí závodní kariéru, ocitnou se na začátku nové, profesní. Jak takový start zvládají?
Zolympiád si sice přivezl dvě medaile, ale budoucnost na nich Lukáš Pollert nepostavil. Vystudoval lékařskou fakultu, dal se na urgentní medicínu a vrcholový sport definitivně hodil za hlavu.
Brankář Dominik Hašek zkouší prorazit s vlastním funkčním drinkem, tyčkařka Kateřina Janků Baďurová si otevřela sportovní školku a bývalý desetibojař Roman Šebrle také odložil tretry do botníku a moderuje televizní zprávy.
A pak je velká skupina sportovců, kteří po ukončení profesionální kariéry raději zůstanou na dohled stadionu, protože tam se cítí nejlépe.
Snad jen s výjimkou Jaromíra Jágra se každý z nich nakonec musí smířit s tím, že sportovní život skončí a místo něj začne něco jiného, neznámého. Na rozdíl od obyčejných smrtelníků ale začínají profesionální sportovci kariéru se zpožděním dobrých deseti let.
„Často se setkáváme s tím, že sportovci kvůli nedostatku pracovních Z dresu do kvádra
zkušeností a neznalosti pracovního trhu působí nejistě a mají nízké sebevědomí,“vysvětluje Martin Schneider z personální společnosti McRoy Czech.
Pravda, když skončí špičkový hokejista nebo tenista, nemusí se obávat, že bude kvůli hubeným úsporám strádat.
Ovšem zdaleka ne všichni bývalí profesionální sportovci jsou podobně zabezpečeni. „Je jim kolem třiceti let, někdy i více, a najednou se musí rozhodnout, čemu se věnovat dál. Nemají zkušenosti a pracovní návyky a v tom je jejich největší nevýhoda,“říká Martin Schneider.
Co však sportovcům chybí v praxi, to obvykle dohánějí velkým nasazením. A také svým charakterem.
Aby totiž dokázali v atletice, hokeji, fotbale či kanoistice uspět, musí být vytrvalí, houževnatí a disciplinovaní. „Sport je naučil překonávat překážky a prohry. Tyto vlastnosti jsou pak velkou devízou v pracovním životě,“vysvětluje zástupce personální společnosti McRoy, podle něhož se dá docela dobře poznat, v čem by jednotliví sportovci mohli uspět.
Například zástupci kolektivních sportů jsou zvyklí na větší týmovou spolupráci a disciplínu, takže potom lépe uspějí třeba při řízení projektů. „Naopak individuální sportovci se lépe uplatňují například v soukromém podnikání,“konstatuje Martin Schneider.
Někteří v nemilosrdné podnikatelské sféře uspějí, jako kupříkladu desetibojař Robert Změlík, který obchoduje s „buněčnými harmonizéry“, nebo fotbalový reprezentant Karel Poborský, jenž je společníkem firmy na výrobu rehabilitačních a nemocničních lehátek. Jiným skončí firma v konkurzu nebo se musí rozloučit s mnohamilionovými investicemi. Takový Pavel Nedvěd by mohl vyprávět.
Pokud máte pocit, že by třeba váš potomek mohl v budoucnosti dojímat národ svým úspěchem pod pěti kruhy, určitě ho podporujte.
Zároveň mu vysvětlete, jak důležité je se něčím „pořádným“vyučit nebo vystudovat. Až jednou definitivně odkopne balon do zázemí nebo prodá brusle, bude se výuční list, maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom hodit.
„Vyplatí se, když sportovci s předstihem rozhodí sítě, využijí kontakty, promluví si o budoucí kariéře se sponzory a popřemýšlejí, co chtějí dělat a co je baví,“doporučuje Martin Schneider.