Vyberme si: žít a nechat žít? Anebo povinné dobro?
Senát včera schválil návrh, aby se cyklistům na cyklostezkách povolil limit až 0,8 promile alkoholu v krvi. Převratná změna ještě zdaleka nemá vyhráno. Už v horní komoře parlamentu prošla o jediný hlas, v komoře dolní ji jistě čeká nová hlasitá bitva, během níž budou sneseny všechny argumenty – od posudků lékařských a dopravních až po emocionální výlevy na obou stranách barikády.
Je to tak správně, protože návrh, který před volbami až průhledně pragmaticky položil na stůl Zdeněk Škromach, v sobě nese velké politikum. Má opravdu symbolicky padnout dosud nulová tolerance k alkoholu v české dopravě? Není 0,8 promile až příliš, když to zhruba odpovídá jedné sedmičce vína v krvi? A má se tato tolerance omezit jen na cyklostezky?
V případě cyklistů je taková debata oprávněná. Názory na to, jak 0,8 promile alkoholu v krvi ovlivňuje bezpečnost jízdy na kole, mohou být různé, jedno je však jisté. I když tolerance nemá platit na silnicích, nýbrž pouze na cyklostezkách, i tam se cyklisti dostávají do kontaktu a jeden druhému se přece jen může stát nebezpečný. Stará liberální zásada „žít a nechat žít“je tu tedy zjevně, byť jen mírně prolomena. Je to tedy úplně jiná debata než spousta jiných, v nichž už vůbec nejde o hledání nutných hranic osobní svobody, ale o bohapustou úřední šikanu a snahu natlouci lidem povinné dobro do hlav kladivem. Velmi podobný spor jako o alkohol na cyklostezkách se totiž vede třeba o toleranci k sice tradičnímu, ale de iure rovněž přísně zakázanému popíjení vodáků. A kdo někdy sjížděl nějakou řeku, tomu je jasné, že každoroční hrozby policie, jak bude číhat na vodáky s trubičkami, představují už opravdu pouze šikanu. Protože si lze jen velmi těžko představit, jak by přiopilý vodák mohl ublížit někomu jinému než sobě.
Tuhle bitvu jsme však prohráli už dávno. Minimálně v roce 1967, kdy jsme připustili uzákonění povinných bezpečnostních pásů v autech. I ty totiž chrání řidiče pouze proti němu samému. Později přišel spor o povinné přilby pro cyklisty, pro lyžaře, všemožné protikuřácké zákony, povinné montování tísňových krabiček eCall do aut... a bude hůř. Nechceš se cítit bezpečně? Tu máš flastr!
Když se stát, veřejná moc, snaží chránit jen a jen svobodného bezúhonného občana před ním samým, a ne jednoho občana před jinými, ne veřejné statky ani snad mravnost nebo spravedlnost, je to výrazem myšlenkového bolševismu a znamená to absolutní rezignaci na odpovědnost a svobodu člověka. Je na nás, jestli právě toto chceme. Kam se proti tomu hrabe spor o pár pohárků na kole.