Čeští lodníci přijdou o statisíce
Stát žádá daně z výdělků na holandských lodích
DĚČÍN Dohromady skoro půl milionu korun mají českému finančnímu úřadu zaplatit na dani z příjmů vydělaných v Nizozemsku bratři Petr a Pavel z Děčína.
Obálka s pruhem je zaskočila, na holandské lodi jezdí od vyučení, celý život platí daně v Nizozemsku a v Česku žádné příjmy nemají.
Finanční úřad zatím obeslal pět stovek lidí, kteří se v minulých třech letech plavili na holandských vnitrozemských lodích. A podle odhadů je českých „šífáků“, jak si říkají, až 2,5 tisíce. Pro českou státní pokladnu to mohou být desítky, možná i stovky milionů korun.
Ze stejného důvodu zřejmě celý problém před lety vznikl. Komunistické Československo v touze po valutách prosadilo v roce 1974 dodatek k mezinárodní smlouvě o zamezení dvojího zdanění. Podle něj se na tuto skupinu lidí vztahuje výjimka: neplatí daň v zemi, kde pracují, ale tam, kde mají trvalé bydliště. A zmínění loďaři trvale žijí v Česku, pouze část roku tráví prací na lodi.
Jenže málokdo z nich něco tušil o historické smlouvě, a že tedy až dosud danil chybně. Finanční správa by na to zřejmě také nepřišla, kdyby ji v rámci mezinárodní automatické výměny informací holandští kolegové neupozornili a neposlali jí seznam lidí.
„Zjistilo se, že velká část českých lodníků působících v Nizozemsku nepostupuje v souladu se smlouvou a příjmy daní v Nizozemsku,“říká Kateřina Vaidišová z tiskového oddělení ministerstva financí.
Finanční správa proto všem rozeslala dopisy a vyzvala je k podání daňového přiznání. Jenže většina jich peníze pro „berňák“nemá.
„Ti kluci mají rodiny, děti, hypotéky na bydlení. To nemají z čeho zaplatit a skončí na pracovních úřadech, sociálkách,“říká manželka jednoho z nich, Věra Š. z Děčína.
Čeští šífaři se spojili a rozhodli se bránit. „Jde o starý komunistický dodatek. Proč platí jen pro naši profesi a proč neplatí třeba i v Německu nebo v Belgii?“říká Petr Bezvoda, který za české lodníky vyjednává s ministerstvem financí.
Lodníci žádají, aby jim ministerstvo daně prominulo. To však podle zákona nemůže. Místo toho jim úřad radí, aby požádali o vrácení daně v Nizozemsku a v Česku požádali o prominutí úroků z prodlení. Ministerstvo navíc slíbilo, že se zaplacením daně počká až šest let.
Lodníci však upozorňují, že v Česku je daň dvakrát vyšší, a navíc se bojí, že bez placení daní v Nizozemsku o práci na lodi přijdou.
PRAHA „Mám dvě práce, manžela a syny půl roku nevidím. A za tu dřinu máme úředníkovi z finančního úřadu odevzdat barák, který jsme si vlastnoručně postavili?“říká rozhořčeně Věra z Děčína, jejíž manžel pracuje na lodi už bezmála čtvrt století.
Finanční úřad doměřením daně Čechům pracujícím na lodích v Nizozemsku způsobil spoustu potíží. Zaplatit několik desítek až stovek tisíc korun je pro většinu z nich neřešitelný problém.
Budou muset český finanční úřad požádat o posečkání s placením daně a případně si domluvit splátkový kalendář. „Ve většině případů nepřekračuje doba posečkání tři roky,“říká Blanka Poštová, daňová poradkyně z děčínské pobočky firmy Kodap. Na ni se již několik lodních pracovníků obrátilo. Platit budou muset za tři roky nazpátek.
Nyní si musí vyžádat vrácení již zaplacené daně z Nizozemska. Zkušenosti s tím má pan Martin, který si nepřál uvést celé své jméno. V Děčíně prý „šífákům“lidé závidí, protože si v cizině vydělají víc než oni, a dodanění jim přejí. Martin za rok 2010 a polovinu roku 2011 musel českému finančnímu úřadu zaplatit 185 tisíc korun na dani a na penále 33 tisíc.
„Nebylo tak těžké v Nizozemsku požádat o vrácení daně. Tady ale zaplatíte mnohem víc,“říká. Šel proto raději pracovat do Německa.
Češi berou na nizozemských lodích zpravidla nejnižší mzdy, na které se vztahuje daň 8,5 procenta, zatímco v Česku se platí 15 procent z hrubé mzdy navýšené o pojistné. Daň tak může činit i víc než dvojnásobek toho, co v Nizozemsku.
Finanční úřad přitom na nesrovnalost v daních pana Martina přišel vlastně náhodou. V Česku má totiž také příjem z pronájmu činžovního domu, a musí tak podávat daňové přiznání, ve kterém oznamuje i své další příjmy ze zahraničí. „Každý rok jsem přiznával příjmy v Nizozemsku a nic se nedělo. Daně jsem musel vracet jen za rok a půl, protože by museli otevřít i dříve podaná daňová přiznání a přiznat, že dělali chybu,“líčí Martin, který na devět měsíců tahanic s českým úřadem vzpomíná nerad.
„Úředníci finančních úřadů často sami neznají speciální dodatek, podle něhož čeští loďaři na nizozemských plavidlech platí daně jinde než ostatní Češi zaměstnaní v cizině,“upozorňuje lodní kapitán Petr Bezvoda, který zastupuje „šífáky“a snaží se ministerstvo financí přimět, aby k nim bylo vstřícnější.