Hrozba z hlubin: díry po průzkumných vrtech
V Česku může být až 75 tisíc zapomenutých vrtů, které ohrožují zásoby pitné vody v podzemí.
PRAHA Tisíce průzkumných vrtů, které se hloubily v Československu v druhé polovině minulého století, chátrají a stávají se tak hrozbou pro lidi i životní prostředí. Jejich nadzemní uzávěry se rozpadají či je ničí vandalové. Pak stačí, aby na povrchu unikly nebezpečné látky, a ty během několika minut způsobí ekologickou katastrofu. Hlubinné vrty, zpravidla vyplněné dutou ocelovou trubkou, totiž zafungují jako svod jedů do podzemních rezervoárů pitné vody.
Na letitou hrozbu upozorňují starostové i někteří poslanci. I proto ministerstvo životního prostředí plánuje v následujících týdnech poslat na jejich likvidaci miliony korun. Problém je v tom, že úřady často ani netuší, kde všude nebezpečné vrty jsou. Dokumentace k nim se časem ztratila či neexistuje.
Některé šachty jsou navíc dostatečně robustní, aby do nich spadl člověk a už se z nich sám nedostal. „Některé mají průměr přes půl metru, a pokud není otvor zajištěn, zvíře nebo nedej bože dítě do nich zahučí jako nic,“potvrzuje Martin Zrzavecký z ČHMÚ. Hydrometeorologové mají rovněž na starosti stovky podobných průzkumných či monitorovacích vrtů, které zpravidla převzali po zaniklých státních organizacích v Československu. Za posledních deset let jich mnoho zlikvidovali. Desítky pak na svůj definitivní konec teprve čekají.
Jenže jde o velmi nákladnou akci. Zrušení většího vrtu – jsou i 300 metrů hluboké – vyjde na statisíce. Mnohdy však není vůbec jasné, komu patří a kdo za ně zodpovídá, a kdo tedy jejich likvidaci zaplatí.
Připomínají injekční stříkačky, jimiž lze do krve vpravit jed. Dlouhé roky opuštěné a chátrající průzkumné vrty. Těch jsou přitom v Česku tisíce. Jsou skryté na loukách, v polích i zarostlé mlázím. A pokud jejich nadzemní části ureznou, stanou se velkou hrozbou.
Nejen, že do těch větších může spadnout člověk, ale také jsou přímo napojeny na zdroje pitné vody v podzemí. Když se na povrchu něco stane – například unikne nafta z traktoru – během chvilky je voda kontaminovaná. Nepomůže, že proudí ve zdánlivém bezpečí stovky metrů pod zemí.
Tyto vrty jsou nositeli takového rizika, že by se jimi měla zabývat Poslanecká sněmovna. „Ohrožují kvalitu spodních vod, ale hrozí také, že tam někdo spadne. Je to skutečně akutní problém, některé ty vrty musíme zajistit co nejdříve,“apeluje na své kolegy poslanec KDU-ČSL Jiří Junek. Ministerstvo životního prostředí pak na jejich likvidaci plánuje vyčlenit do konce tohoto roku 20 milionů korun.
Jenže. Úřady pořádně nevědí, kde velká část hydrogeologických vrtů je, v lepším případě, komu patří. Navíc likvidace jen jediného z nich může vyjít na desítky tisíc, ale klidně i na milion korun. To mimo jiné i proto, že každý takový objekt je unikátem a nelze ho jen tak bezmyšlenkovitě zasypat. Neodborná likvidace by totiž mohla poškodit podzemní zdroje a blízké obce od pitné vody odříznout.
Provrtané Československo
„Přesná evidence vrtů chybí, ale předpokládá se, že těch nevyužívaných a opuštěných jsou řádově tisíce. Jejich původ je přitom velmi různorodý. Nejčastěji se nachází v místech bývalých průzkumných území pro čerpání podzemních vod či těžbu nerostných surovin,“popisuje mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová.
V Československu různé státní či polostátní instituce a družstva začaly ve velkém vrtat do země v polovině šedesátých let a tak to bylo až do začátku let devadesátých. Průzkumné objekty se pak zpravidla staly součástí státních monitorovacích sítí.
Po roce 1989 však spousta organizací, která je spravovala, zanikla. Stovky hlubinných vrtů, často v havarijním stavu, stát později svěřil Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ), který je na začátku tisíciletí začal postupně likvidovat.
Divoká devadesátá léta
„Nejdříve šly na řadu ty, které byly v tak špatném stavu, že hrozila katastrofa. Jen pár z nich jsme využili. Ovšem stále nám zbývá zhruba 180 nevyužitelných vrtů, o které se dlouhodobě nikdo nestaral a které musíme odstranit,“vypočítává Martin Zrzavecký, vedoucí Oddělení podzemních vod ČHMÚ.
Dnes ústav pro svá pozorování využívá necelých osmnáct stovek vrtů po celé republice. V historické evidenci jich přitom má až šest tisíc včetně těch již dávno zrušených.
„Ovšem obrovské množství vrtů bez vztahu k jakékoliv pozorovací síti ještě hloubily firmy během divokých devadesátých let. Mnohdy jde o vrty, o nichž dnes nikdo neví, byly dělány naprosto bez kontroly úřadů,“doplňuje geolog Jan Čurda. Podle hrubých předpokladů tak může být na českém území až 75 tisíc takových šachet. Geologové odhadují, že asi tak desetina z nich je vybudována načerno a neexistuje k nim dokumentace.
Hledat v terénu? Nemožné
Nyní se hovoří alespoň o jejich částečném zmapování. Podle poslance Junka si odborné firmy účtují asi čtyři tisíce korun za jeden prozkoumaný kilometr čtvereční.
Ovšem podle odborníků je jakýkoliv plošný monitoring v terénu de facto nereálný. „Neumím si to vůbec představit. To byste musel do slova a do písmene projít každý čtvereční metr území republiky. Navíc vás limituje příroda. Stačí nepokosená louka a nenajdete tam absolutně nic. Nehledě na práva majitelů pozemků,“říká expert České geologické služby Jan Čurda.
Na mimořádné dotace, které aktuálně MŽP připravuje, tak v první řadě dosáhnou například jen obce, které o konkrétních havarijních objektech na svém katastru vědí.
Mnohdy jde o vrty, o nichž dnes nikdo neví. Dělali je bez kontroly úřadů. Jan Čurda, geolog