Elvis Presley se naštěstí bere s nadhledem
Muzikál Srdcový král nabízí skvělé pěvecké a taneční výkony. Jednoduchého příběhu jsou si tvůrci vědomi a vtipně ho shazují. V ospalém americkém Zapadákově 50. let by se nuda dala krájet. Alespoň dokud do místního baru nevkročí mladík s vyrýsovanými svaly v kožené bundě, který „dokáže napravit rozbité vztahy i jukeboxy“. Ani by přitom o zdejší kraj nezavadil, kdyby jeho motorka nezačala dělat podivné „džigili vigili“.
Tak se dá shrnout úvod děje muzikálu Srdcový král (All Shook Up), jenž měl premiéru v pražském Divadle Kalich. Autor libreta, současný americký dramatik roe DiPietro, se v tvorbě příběhu, který měl za cíl pospojovat písně Elvise Presleyho, nechal inspirovat Shakespearovým Večerem tříkrálovým. Zahrnuje i dívku, která se převleče za chlapce, aby předala vzkaz, a do níž se adresátka zamiluje. Nesourodých párů je víc, nakonec každý někoho hledá, všichni po někom touží, včetně To hlavní se povedlo
upjaté staropanenské starostky. A tvůrci české verze v čele s režisérem Šimonem cabanem naivní příběh klidně shodí. Představitel hlavní role a s přehledem nejvýraznější postava na scéně ran Kříž se tak nebojí přehrávat a pomrkává do publika. To hlavní však berou vážně všichni. Srdcový král oplývá skvělou choreografií (Petra Parvoničová) i bezchybnými hlasovými výkony. caban scénu založil na otočné stěně, která v mžiku vymění prostředí baru za knihovnu, dílnu či radnici. Dobrý efekt je bohužel trochu monotónní a vzhledem k délce představení (135 minut) se v druhé polovině omrzí. o když texty Adama Nováka nejsou vždy objevné (ciferník – násilník), čeština nakonec tolik nevadí; nové verze šove Me Tender i can’t nelp Falling on šove zní docela dobře. Přesto stále platí, že Presleyho úspěch netkvěl jen v dobré hudbě, ale hlavně v jeho charizmatu. Osobní kouzlo Srdcový král napodobit nedokáže, naštěstí to však ví a na nic si nehraje.
Srdcový král Divadlo Kalich