Kříženci na ledě? Zvykejme si

Vyrobeno v nebi. Hokejová nirvána. Nic lepšího už neuvidíme. Prodloužení zápasu Švédsko – Severní Amerika na Světovém poháru vyvolalo vlnu nadšení.

Byla to opravdu náramná podívaná. Mladíci z Kanady a USA v Torontu oblažují diváky rychlostí, šikovností, drzostí i jistou bezstarostností, což připouštějí i původně skeptičtí pozorovatelé. Hlavně teenageři baští McDavida a spol. Zuřivě skupují barevně přitažlivé dresy a další suvenýry se zajímavým logem.

Jejich hra je tak vzrušující, že kouč McLellan pravil: „Na střídačce jsme se proměnili ve fanoušky.“

Spokojeností vrní šéfové NHL, která společně s odbory přišla s vytvořením umělých reprezentací.

Vždyť obstál i tým Evropy, výtvor Frankensteinův, jak napsal jeden zámořský kolega. Obdivuhodně se semkl a postoupil do semifinále. Mnozí slovenští příznivci ho přijali za svůj, třebaže ještě nedávno spílali organizátorům, že neposlali pozvánku jejich národnímu mužstvu.

Přilákal je úspěch, stačí jim, že v sestavě válí šest krajanů. „A na tých Švédov máme, čo?“tázal se ve středu reportér brankáře Haláka.

Toronto se proměnilo v obří hokejovou laboratoř. Hráči i puky v sobě mají čipy. Rozhodčí v přilbách nosí kamery. Celý turnaj je kolosální sportovní experiment.

Něco mezi olympiádou a přehlídkou hvězd All Star Game. Klasické reprezentace se utkávají s kluby s profesionální motivací a bez stresu plynoucího z odpovědnosti vůči národu a milionům fanoušků.

Klíčovými slovy celého klání jsou zábava a konkurenceschopnost. Švýcaři a Slováci by neuhranuli publikum v Air Canada Centre tak jako současné dva slepence. Přesto by s nimi turnaj působil reprezentativněji, seriózněji. Nebo by se na něm mohlo utkat jen šest soků.

Jenže dění ve městě na břehu jezera Ontario naznačuje, že hokej pádí jinou cestou. Show má přednost. Už se nikdo neptá, zda vezmeme křížence na milost. Jde spíš o to, jak rychle se s jejich existencí smíříme.