Vzletí Turkmenistán jako sokol?

Civilizace

Turkmenistán otevřel luxusní letiště za 2,3 miliardy dolarů. Může mu ho závidět celý svět. Jenže, kdo ho kdy uvidí?

Je teprve sedm ráno, ale slunce už je pořádně cítit. Na rozpáleném asfaltu se do dálky táhne zelenočervený koberec. Obě strany silnice lemují spořádané šiky obyvatel, vyšňořených v barevných úborech a fešných leteckých uniformách, v rukou národní vlajky. Živý koridor doplňují kapely a taneční soubory.

Tak je to v Turkmenistánu pokaždé, když se děje něco zvlášť významného.

A teď nadchází přesně taková chvíle. Zdejší prezident Gurbanguly Berdimuhamedov za přítomnosti davů slavnostně otevřel nové letiště, které se jako sokol s pozlacenými křídly vyjímá v metropoli Ašchabadu.

Budova tvarovaná do podoby letícího dravce sklízí okázalý obdiv. „Extrémně působivé, unikátní dílo. Jeden z nejkrásnějších a nejmodernějších terminálů na světě,“nechává se unést Martin Bentrott, viceprezident leteckého obra Boeing.

A nepřehání. V turkmenské poušti vyrostl skvost, který těžko hledá konkurenci. Dokonce se hned zapsal do Guinnessovy knihy rekordů, byť důvod je patrný pouze z oblohy – střechu zkrášluje opakující se zlatý kobercový vzor o rozloze 705 metrů čtverečních, největší ozdoba svého druhu na světě.

Letiště se pyšní i mimořádnou funkčností: za hodinu zvládne obsloužit 1 600 pasažérů, za rok jím může projít 200 tisíc tun nákladu. Může přijímat největší letadla světa a služby mají být prvotřídní.

Ve vzduchu se však kromě aplausu a úžasu nad technickými parametry vznáší také otázka: K čemu je to vlastně potřeba?

Turkmenistán není zatím destinací, kam jezdí davy návštěvníků. Do stále poněkud mysteriózní země létá jen hrstka společností a ještě nedávno byla tato středoasijská republika na samém konci světového žebříčku v návštěvnosti turistů. Jejich počet sice postupně roste, loni jich podle vládních údajů dorazilo 105 tisíc, ale i to má k turistickému magnetu pořád daleko.

Ale to se prý má změnit. A kvůli tomu je i nové letiště.

Velkolepý terminál působí poněkud přehnaně, novostavba však naznačuje plány ambiciózní země. „Díky své poloze se Turkmenistán může stát spojujícím mostem mezi Evropou a Asií,“věří prezident Gurbanguly Berdimuhamedov.

V říjnu bude Turkmenistán slavit 25 let nezávislosti, v listopadu bude Ašchabad hostit vůbec první globální konferenci o udržitelné dopravě pod záštitou OSN. A příští rok se tu budou konat Asijské hry v halových a bojových sportech. I proto se země touží vytáhnout honosnou stavbou.

Během otevírací slavnosti zazněla z úst významných zahraničních hostů na její adresu spousta lichotek: příklad moudrého vůdcovství, ukázka mocného Turkmenistánu, důkaz odhodlání otevřít dveře země. Všechny tyto vzletné fráze míří především k prezidentovi.

I to značí, že význam donedávna zapomenutého Turkmenistánu pozvolna roste. A nejen proto, že působí jako jeden z mála stabilních států v jinak rozhárané oblasti.

Výnosy z ohromného nerostného bohatství investuje Gurbanguly Berdimuhamedov do rozvoje infrastruktury. Staví se nové silnice, přístavy i třeba stadiony. Ale utrácí se také za honosné monumenty nebo mramorové stavby, kterými je metropole prošpikovaná.

A rovněž za oslavy. Ranní „letištní“ceremoniál v Ašchabadu byl jen začátek, hlavní chod přišel odpoledne. Zdejší stadion naplnily tisíce vystupujících spolu se stafáží na tribunách. Dohromady vystřihli turkmenskou obdobu spartakiády. Při exotickém vystoupení nechybí jezdci na koních, velbloudi, tanečníci v národních krojích, pak přichází velkolepá laserová show.

Do toho zaznívá skandování „Arkadaga Šochrat“(sláva Ochránci).

„Tady platí, že vůdce země musí být silná osobnost, jinak by si nezískal respekt a obdiv národa. Evropský způsob politiky je tady zatím cizí a neznámý,“vysvětluje jeden z účinkujících Allamyrat.

Jiný kraj, jiný mrav, napadá mě. Ale jedno je zřejmé: prezident Gurbanguly Berdimuhamedov ještě nejspíš připraví Turkmenům i světu dost dalších velkolepých překvapení. Pod křídly sokola