Umřít za státní peníze

Každý rok přibývá lidí, které musí pochovat obec, protože příbuzní to udělat nechtějí. V některých městech počet sociálních pohřbů skokově narostl.

Sedmdesátiletý muž po měsících strávených v nemocnici umírá. Jeho pečovatelky neznají nikoho z příbuzných, na něhož by se mohly obrátit. Neznají je ani úředníci místní radnice. Muž byl rozvedený, s rodinou se nestýkal. Zůstal zcela opuštěný. I po smrti. Za své peníze ho musí pohřbít obec.

Počet takových příběhů v Česku za posledních deset let rapidně stoupá. A lze předpokládat, že se stárnoucí populací se tento trend ještě zrychlí.

„Zemřelé osoby jsou většinou bez blízkých, nebo sice mají příbuzné, ale vzhledem k tomu, že se s nimi nestýkaly, jim nechtějí pohřeb vypravit,“říká mluvčí jihlavské radnice Radek Tulis.

Postupem času rovněž upadá zvyk, že si starý člověk místo a způsob – kde budou uloženy jeho ostatky – vyřešil ještě za života de facto sám.

Výsledkem jsou stovky pohřbů za rok, které jsou

Rodinné vazby jsou skutečně více rozvolněné, a když nejsou staří lidé schopni zapojit se do života svých dětí a vnuků, zůstávají zapomenuti.“Pavol Frič, sociolog

placeny z veřejných peněz. A jde o milionové částky. I když z pohledu veškerých pohřbů v Česku jde o jednotky procent, v některých městech je nárůst skokový.

Část peněz se radnici podaří získat později z pozůstalosti zemřelého, přičemž je její pohledávka první v pořadí. Pokud není dědictví dostatečné, může o peníze požádat stát. Většinou tak učiní, ale v některých případech návratnost vložených peněz oželí.

Žijeme dlouho a sami

MF DNES zjišťovala situaci v šedesáti největších českých městech. Například v Praze za rok pohřbí za veřejné peníze zhruba dvě stovky lidí, v Plzni či Liberci zhruba šedesát. Menší krajská a větší okresní města vloni zaplatila za takzvané sociální pohřby každá kolem čtvrt milionu korun. „Trend je narůstající, pozůstalí buď nejsou, nebo se je nepodaří dohledat, nebo nemají finanční prostředky na zařízení pohřbu. Vzhledem k tomu, že pohřeb vypravuje ta obec, na jejímž katastru k úmrtí došlo – a máme zde nemocnici a hospic – je předpoklad, že těchto pohřbů bude rok od roku více,“popisuje tajemník Městského úřadu ve Valašském Meziříčí Josef Matocha.

Sociologové si tento vývoj vysvětlují souborem několika příčin. Zejména jsou to slabší rodinné vazby, zároveň se prodlužuje věk dožití.

„Přibývá důchodců, kteří žijí dlouhou dobu v jakési chudobě a odloučení, kde vazby na příbuzné nejsou tak silné. To je fenomén, který je spojován se stárnutím populace. Rodinné vazby jsou skutečně více rozvolněné, a když nejsou staří lidé schopni se zapojit do života svých dětí a vnuků, zůstávají zapomenuti,“míní sociolog Pavol Frič.

„Snižuje se soudržnost rodiny a svou roli v tom hraje i vysoká rozvodovost. Jestliže lidé k sobě nemají vztah, tak si pak říkají, proč bych měl platit pohřeb otce, který mě v dětství opustil,“doplňuje socioložka Jiřina Šiklová.

Podle mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veroniky Vároši rostoucí počet sociálních pohřbů také způsobilo zrušení plošně vypláceného pohřebného, ke kterému došlo před pár lety. Od té doby nejsou příbuzní povinni se k zemřelému znát.

Urna už neskončí ve skladu

Složitá dědická řízení a neshody v rodině však nejsou jediným problémem, který se v této souvislosti objevují.

Ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený říká, že se většina takových pohřbů odehraje v krematoriích – tedy žehem. „Ovšem zpopelněné ostatky pak často končí ve skladech úřadů nebo neznámo kde,“upozorňuje.

A právě i to má odbourat připravovaná novela zákona o pohřebnictví, která by měla začít platit za necelý rok.

Nejenže radnice dostanou od státu bez zbytečných byrokratických průtahů na pohřeb člověka – kterého nikdo z pozůstalých dobrovolně nepohřbil – od státu peníze, ale budou rovněž povinny se o zpopelněné ostatky „eticky“postarat.

„Pro obce budou jasně stanoveny postupy a náležitosti odpovídající slušnému způsobu pohřbení. Pokud zajišťuje obec pohřbení zpopelněním, bude jeho součástí vždy uložení urny na veřejném pohřebišti,“popisuje novinku Vároši.