Nová doba. Z rande si, holka, běž hezky sama

Velké společenské změny se často projevují nenápadnými drobnostmi. Například ve vztazích mezi ženami a muži se děje něco pozoruhodného. Nevíme přesně co, zato známe ten nenápadný projev. Obvykle to vypadá takhle: Na nástupiště metra o půlnoci přichází mladík se slečnou, vedou se za ruce, dívka třímá růži. A pak si dají pěknou pusu a rozjedou se každý jinam.

Mnoha lidem středního věku připadá, že je na tom něco divného. Mnoha mladým nikoli.

Ještě před pár desetiletími totiž takováto scéna byla téměř nemyslitelná. Zvyk velel jasně – v noci musí kluk holku doprovodit až k domovním dveřím. I kdyby se pak měl dvě hodiny kodrcat nočními spoji hromadné dopravy.

Autor Výstřelu si na tohle téma udělal malou anketu mezi svými známými. Ukázalo se, že rozhodně není jediný, kdo si toho všiml. A komu vrtá hlavou, zda jsou dnešní chlapci takoví troubové, anebo jsou dnešní slečny už natolik emancipované, že doprovod odmítají. Pokusme se tomu tedy přijít na kloub. Doprovázení dívek domů má totiž víc důvodů. Jistě, jako první každého napadne bezpečnost. Jenže to je poněkud virtuální problém – česká města patří mezi nejbezpečnější na světě a pravděpodobnost, že na osamělou dívku někde na ulici zaútočí nějaký zvrácený násilník či sadistický vrah, je jen nepatrně větší než příslovečný zásah meteoritem.

Přesto hodně lidí pocit ohrožení má. Svoje děti chrání až extrémně – desetileté, ba i větší potomky rodiče doprovázejí na tréninky a kroužky, aby se jim cestou něco nepřihodilo. Přes den!

S tím prudce kontrastuje to, že jen o pár let starších dívek jako by se domnělé nebezpečí netýkalo. Běhají si bezprizorně po nocích. A těm, kdo by podle někdejších pravidel jejich bezpečí měl mít na starosti – tedy jejich chlapcům – je to zjevně fuk.

Další motiv, proč doprovázet slečnu z rande klidně až do horoucích pekel, bývala jakási demonstrace gentlemanství. A v tom to je, říkají mnozí. Zažíváme všeobecný úpadek zdvořilosti, lidi jsou neurvalí, mladí zejména.

Dovolme si o tom pochybovat. Teenageři a adolescenti se dnes k cizím lidem chovají tak slušně, že je to až divné. I nejpopulárnějším společenským testem – uvolňováním sedadla v tramvaji starým lidem – procházejí zpravidla zcela hladce. Tím je nápadnější, že nepovažují za nutné věnovat zvláštní péči své vlastní holce.

No a nemůže za to tedy feminismus? Ten je vždycky podezřelý z nesmyslného radikalismu. Že by dívky pod jeho vlivem považovaly za urážlivé, kdyby je někdo doprovázel a dával jim tak najevo, že jsou tak trochu nesvéprávné? Kdepak. Zeptáte-li se na to žen, a to i těch, které zastávají dosti aktivistické postoje, většinou vám odpovědí, že proti doprovodu nic nemají. Naopak, ocení jej.

Shrňme si to. Úpadek doprovázení může znamenat, že kluci nevěří, že by se jejich dívkám mohlo něco stát. Nebo necítí potřebu se před nimi předvádět, jací jsou gentlemani. Případně se domnívají, že slečny o doprovod nestojí, v čemž se mýlí. Anebo to může být úplně jinak. Nejmladší respondent zmiňované ankety – patnáctiletý kluk, shodou okolností autorův syn – překvapil. Vůbec totiž netušil, o čem je řeč. „Doprovázet? Holku? Proč jako?“

Aha. My jsme jim o tom možná jenom zapomněli říct.