Pavelec: Můj návrat do NHL
Ondřej Pavelec už se začínal smiřovat s tím, že ve slavné lize dochytal. Ale vrátil se.
Býval jasnou českou brankářskou jedničkou, ale ta doba je už pryč. Hokejový gólman Ondřej Pavelec zažil před začátkem této sezony NHL nečekaný pád na farmu a hlavou se mu začaly honit různé scénáře.
„Ten nejhorší počítal s tím, že je to můj úplný konec za mořem,“nezastírá devětadvacetiletý hráč Winnipegu, kam se před měsícem vrátil.
Pesimismus se prohluboval tím, že jste na farmě zůstával ještě po Novém roce, viďte?
Když pošlou staršího brankáře na farmu, tak to s ním v dnešní NHL moc dobře nevypadá. I když variant, co se mnou bude, bylo víc. Ze začátku jsem mohl doufat, že na farmě zůstanu jenom chvilku. Jenže to se nestalo a rozhodně to nevypadalo na příběh s veselým koncem.
Doufal jste, že ještě dostanete šanci?
Spíš jsem byl smířený se všemi možnostmi, protože jsem věděl, že mě může potkat úplně cokoli. Abych pravdu řekl, nejvíc jsem počítal s tím, že zůstanu celou sezonu na farmě a že se mě vedení bude snažit na konci přestupního termínu vyměnit. Naštěstí to dopadlo jinak.
Změnila vás taková zkušenost?
Ani ne. Už brzy mi bude třicet. Určitě bych všechno prožíval jinak, kdyby mi bylo jedenadvacet. To je jedna věc. Druhá je, že jsem si na farmě zvykl. Bral jsem to jako realitu, byť hokejově jsem se přizpůsobit musel. Mimo led se pro mě ale vlastně nic nezměnilo: zůstal jsem ve stejném městě, ve stejné hale, bydlel jsem na stejném místě.
Byl jste překvapený, že vás v půlce ledna Winnipeg povolal zpátky?
Byl, i když jsem na druhou stranu věděl, že se týmu nedaří, a bylo jasné, že musí přijít nějaká změna. Tak mě vytáhli.
Pro vás to znamenalo šanci ukázat se. Byl jste z toho nervózní?
Důležité bylo, že jsme první dva zápasy vyhráli. Ale je jasné, že první utkání bylo úplně něco jiného než na farmě, a já se s tím trochu pral. V tom druhém to už bylo lepší, cítil jsem se dobře. Pomohlo mi, že se hrálo bez velkých prodlev, takže ani nebyl čas na něco myslet.
Naštvalo vás, když jste se v osmém duelu zranil?
Byla to pro mě smůla. Ale podstatné je, že i můj příchod pomohl mužstvo nastartovat. Teď za sebou máme výbornou sérii na hřištích soupeřů, venku hrajeme fakt dobře. Tak to teď musíme potvrdit i doma, abychom se dostali do play-off.
Vy jste s týmem už cestoval, ale zatím nechytal. Ještě nejste stoprocentně uzdravený?
Já už jsem doléčený, byl jsem připravený nastoupit, ale nedostal jsem šanci. Jenže my hráli spoustu zápasů po sobě, a tak se moc netrénovalo. Třeba já osobně jen s koučem gólmanů, s týmem jsem na ledě nebyl. Teď máme šest dní volno a po něm bych mohl naskočit.
Počítáte s variantou, že vás Winnipeg přece jen bude chtít vyměnit?
Možné je všechno. V tabulce jsme na sebe nasoukaní a je hodně týmů, které se ještě můžou dostat do play-off. Proto si myslím, že si manažeři hodně rozmyslí, jestli někoho vyměnit, nebo ne. Nebudou to mít jednoduché.
Po sezoně vám končí smlouva. Přemýšlíte o budoucnosti?
Samozřejmě, ale hlavu si z toho nedělám, protože se může stát cokoli. Budu se opakovat, ale já fakt počítám se všemi variantami, které mohou nastat. Moc to neprožívám, byť je to změna, že po pěti letech nebudu mít smlouvu. Uvidíme, co se stane – buď teď, nebo po sezoně.
Opravdu se tím netrápíte?
Je to tím věkem, už se na to dívám trošičku jinak. Přišel jsem na to, že nemá cenu řešit věci, které absolutně neovlivním. Můžu s něčím počítat, ale všechno se změní hodinu před koncem přestupního termínu. V létě se může stát cokoli. Kdybych nad tím přemýšlel už teď, tak bych se zbláznil.
Poslední věc: lákalo by vás MS?
Na tuhle otázku odpovídám koncem února každý rok, to si pamatuju. Kdyby ta možnost přišla, tak si nemyslím, že bych na to neměl. Ale sezona se nějak vyvíjí a já si myslím, že taková varianta nenastane. Když bude volný Mrázek nebo Neuvirth, pojedou oni. Výkonnost na to letos mají. A když nebudou moct, tak pojedou gólmani z Evropy jako už několikrát v minulosti. Brankáři jsou pro reprezentaci tím nejmenším problémem.