O Sametové noci se láme chleba a chlebíčky osychají
Předvečer pádu komunismu. Vila váženého primáře a ostentativního straníka. Oslava narozenin, na kterou nikdo nedorazil
Místo patolízalství totiž všichni podřízení z nemocnice vycítili, že se vláda jedné strany chýlí ke konci a tanky do ulic nikdo posílat nebude.
Sametová noc je výstižný název pro původní českou hru nyní uvedenou pražským Divadle v Řeznické, jež měla premiéru v Bratislavě pod neméně trefným jménem Doktor Macbeth. Jejími tvůrci jsou Valeria Schulczová a Roman Olekšák, kteří v Řeznické před časem uvedli svůj kus Leni o slavné nacistické filmařce. Za její ztvárnění si Vilma Cibulková odnesla Thálii.
Podobně jako se Leni musela vypořádat se svým pronacistickým svědomím, musí se s tím svým nyní vyrovnat i primář Morávek v podání Miroslava Etzlera.
Ten je zcela konsternován situací, na kterou není zvyklý, se ženou (Zuzana Slavíková), dcerou komunistického pohlavára, marně očekává příchod hostů na oslavu. „Kde jsou všichni ti vlezdoprdelisti, co by si ještě před týdnem nechali useknout ruku, aby tu mohli být?“ptá se Morávek. Chlebíčky osychají, šampaňské se dolévá a venku se pomalu začíná situace obracet v jejich neprospěch. Pak ale postupně do bytu dorazí dva hosté, nejdřív sestřička Majda (Veronika Khek Kubařová), která je primářovou milenkou, a dále jeho Zamilovaná
zástupce Bureš (Jan Plouhar). Ten si sice nedávno podal přihlášku do strany, nyní už však ale v nemocnici organizuje stávkový výbor a brousí si zuby na teplé místo po Morávkovi.
Před diváky se tak začne odehrávat souboj čtyř postav, ve kterém se proplétají osobní romantické tužby i pragmatické profesní zájmy. Ty druhé zde však výrazně převažují, krom mladé sestry jsou všichni dostatečně morálně okoralí na to, aby se z hrozící situace pokusili vytřískat co nejvíce především pro sebe.
Ve vztahových propletencích a dialogové přestřelce jsou tvůrci velice silní. Vzhledem k tomu, že se mohou opřít o spolehlivé výkony všech čtyř, dostává se divákům napínavé drama, které občas mile shodí dobře umístěný vtip. Zvláště u Miroslava Etzlera je hezké vidět, že se po účinkování v ukřičené reality show či neméně ukřičených divadelních produkcích opět opřel do své role, jak to kdysi dělával v Ungeltu či zde v Řeznické.
Sametová noc bohužel trochu pokulhává v autentičnosti, co se týká historického zasazení. Tam, kde se tvůrci snaží naznačit var společnosti venku v ulicích, působí trochu křečovitě. Naivní Majda se právě vrací z demonstrace, takže souboje tří intrikánů prošívá revolučními slogany, což trochu – jak se říká – šustí papírem. Stejně tak si tvůrci mohli odpustit sexuální propletence, které by se za jednu noc asi stihly jen těžko. Zcela realisticky pojaté drama zde totiž na reálnosti ztrácí.
Základní myšlenka osudové noci, kdy člověk v nečekaném víru událostí musí rozhodnout o kroku, jenž změní zbytek jeho života, však ze Sametové noci čiší skvěle. Vzhledem k tomu, že od zmíněných událostí neuplynula nijak dlouhá doba, je pro leckoho kus stále aktuální.
Sametová noc Divadlo v Řeznické