Hallelujah! Vítej doma z afrického vězení, bratře
Petra Jaška, vězněného v Súdánu, vítali kázáním a náboženskými písněmi.
KLADNO Na pódiu stojí aparatura, za kterou by se nemusela stydět leckterá rocková kapela. Bubny, kytary, klávesy i housle osvětlují fialové a červené reflektory. Kapela začíná hrát – píseň Hallelujah v církevní verzi. Lidé si stoupají, zavírají oči, zvedají dlaně ke stropu a zpívají. Text, který běží na plátně za kapelou jako nápověda, nepotřebují číst. Znají jej nazpaměť. Muž v předposlední řadě pláče, jiní se navzájem objímají.
Je neděle dopoledne a v sále kladenského domu techniky začala speciální akce. Žádný koncert, ale „vítací“bohoslužba Petra Jaška. Českého křesťanského misionáře, který byl čtrnáct měsíců vězněn v Súdánu a odsouzen k dvaceti letům vězení za údajnou špionáž a protistátní činnost. Před týdnem mu súdánský prezident udělil milost a Jašek se tak poprvé vidí se svými bratry a sestrami z Církve bratrské v Kladně.
Pokračování ze str. 1 „Chceme poděkovat Bohu, že vyslyšel naše modlitby a v pravou chvíli nám dal tolik síly, kterou jsme potřebovali,“vysvětluje pastor církve Daniel Kaleta.
Na pódium zve toho hlavního, kvůli němuž se všichni sešli. Petra Jaška. „Skrze utrpení jej Bůh obrousil jako diamant. Dnes jsou on i jeho rodina pevní a krásní lidé,“dodává a připojuje příběh šestadevadesátileté stařenky z jihu Čech, která se přidala k modlitbám a půstu za Petra Jaška.
Skončila na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nemocnice a první, po čem se ptala, bylo, zda by za ni někdo vzal štafetu v půstu a nebyl tak přerušen řetězec. „Tak moc nás všechny Petrovo uvěznění spojilo,“doplňuje Kaleta, který se denně v osm večer modlil za Jaškovo propuštění. Stejně jako dalších čtyři sta tisíc lidí i on podepsal petici za propuštění vězněného Čecha.
Lidí je v sále na dvě stě padesát. Někteří si nemají ani kam sednout, postávají u oken, sedí na parapetech či schodech. Do sálu přišly celé rodiny i s malými dětmi, občas proto zazní pláč miminek. „Takhle bude jednou vypadat církev, pěkně narváno, paráda,“rozhlíží se kolem zasněně jedna z členek Církve bratrské.
„Možná jsme měli objednat ještě větší sál,“poznamenává pastor Kaleta. „Nejde to nafouknout?“obrací se na jednoho z mužů, kteří se starají o organizaci akce. Muž jen zavrtí hlavou. „Tak si v půlce ti, kteří sedí, stoupnou, a ti, co stojí, si sednou,“navrhuje.
Lidé dorazili do Domu techniky z různých míst republiky, někteří přivezli koláče, štrúdl nebo chlebíčky. Třeba Miroslava Horecká s manželem a dvěma dětmi přijela z Tábora. „Je to výjimečný člověk a zajímavý příběh,“říká. Do Kladna ji nepřivedla jen zvědavost, ale i možnost setkat se s lidmi, které zná z dob, kdy bývala členkou Církve bratrské.
„Dozorce jsem pozval do Čech“
Petr Jašek mezitím vypráví o svém věznění v Súdánu, o cílech své cesty, kdy jen chtěl za čtyři dny nafotit příběhy pronásledovaných křesťanů a demolice kostelů. Nakonec se jeho pobyt v Africe protáhl na čtrnáct měsíců, kdy vystřídal pět věznic a kde dle svých slov zažil týrání, bití i šikanu. „Spoluvězni – sympatizanti nebo členové Islámského státu – vyslovovali rouhavé věci o mé víře. Pochopil jsem, že mé utrpení je dáno milostí od Boha. Vnímal jsem to, že je to úžasná zkušenost, jen bych si přál, aby tato zkušenost přišla dříve. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné,“pronese překvapivě Jašek a přečte verše z Bible.
Do detailů vypráví o svém věznění, mukách, která tam zakusil, i o tom, jak přišlo jeho vysvobození a s některými bachaři se například ve vězení i spřátelil a pozval je k sobě domů, pokud by přijeli do Evropy. „Tady na zemi se už s některými nesetkám, ale třeba se potkáme v nebi,“uzavřel své hodinové vyprávění.
Po jeho řeči přichází další píseň, tentokrát s názvem Mou cestu v rukou máš. Sál se zvedá, lidé zpívají, uprostřed sálu je nepřehlédnutelná Jaškova dcera Vanda s metr dlouhými vlasy, která je profesí lékařkou podobně jako její matka.
Na bohoslužbě nazvané „Petře, vítáme tě doma“byla celá Jaškova rodina. Křesťané jim předali několik darů. Pětipatrový dort od sester z Prahy, které jej přivezly už den předem, protože včera přijet nemohly. Dostal i kresbu květiny, mříží a klíče vypálenou do dřevěné tabulky s nápisem, že věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, na jejíž zadní stranu se lidé podepisovali. „Potřebujeme vzory. Díky za váš příběh,“končí bohoslužbu předseda Ekumenické rady církví v České republice Daniel Fajfr.
Pochopil jsem, že mé utrpení je dáno milostí od Boha. Vnímal jsem to, že je to úžasná zkušenost, jen bych si přál, aby tato zkušenost přišla dříve. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.
Hodinu před odletem
Jaška zadržely súdánské tajné služby 10. prosince 2015 na letišti v Chartúmu hodinu před odletem zpět domů. Na místě mu zabavily veškeré osobní věci, dva české pasy i fotoaparát, kameru a počítačové disky. Následně byl spolu se dvěma súdánskými pastory obviněn. Zbylí dva muži ve vězení zůstávají, dostali trest dvanácti let vězení.
Vysvobozený Jašek zároveň včera řekl, že jej vězení nezlomilo a do Afriky znovu zamíří. Jeho první cesta po rekonvalescenci povede na sever Nigérie, kde chce pro organizaci Hlas mučedníků dokumentovat mučení křesťanů.
„Afriku mám na starosti pro naši organizaci. Je víceméně otázka času, kdy se tam vrátím, teď chci mít delší dovolenou na rekonvalescenci, ale už budu v kontaktu se svými spolupracovníky,“popsal Jašek.