„Pořád jsou oblasti, kde lidé chtějí, aby Bruselu bylo víc“
Česká republika bude stát před rozhodnutím, zda bude chtít být hlouběji v Evropě, nebo jen v její okrajové slupce, říká eurokomisařka Věra Jourová. Jean-Claude Juncker jasně před Evropským parlamentem řekl, že tato varianta pro něj není přijatelná. Není přijatelná ani pro mě a ani pro většinu, nebo možná všechny kolegy z Evropské komise. Je to možné, nebo dokonce pravděpodobné, byť nikoho nejmenoval. Jména zemí nepadala ani na našich interních jednáních. Společný trh by v této variantě měl být zřejmě jakousi vnější slupkou, to společné minimum. A na státech by bylo, kdo bude chtít být v oné minimalistické slupce a kdo bude chtít mít silnější vazby a z toho plynoucí silnější výhody. Bude to třeba vnímat v této optice – něco za něco. Když se rozhodneme dělat některé věci společně, tak se sice něčeho vzdáváme, ale něco získáváme. Vícerychlostní Evropa je sice jen jedním z těch scénářů, ale já jsem to už říkala před týdnem na sněmu ANO – Česká republika, vláda, parlament budou stát před rozhodnutím, zda budeme chtít být hlouběji v Evropě, nebo jen v té okrajové slupce. Pokud bude převládat babišovský, tím nemyslím jen Andreje Babiše, pragmatismus, tak by ANO určitě bylo pro společný trh, který má obrovské výhody. ANO by myslím podpořilo i posílení bezpečnostní spolupráce, společnou obranu. Tedy, že by se EU měla dohodnout na několika zásadních prioritách a v nich spolupráci výrazně posílit. Ano, tato varianta. Dieselgate ukázala, a píší nám to i lidé, že zrovna v ochraně spotřebitele by mělo být více Evropy, protože zatím máme ty kompetence překvapivě slabé. Proto se spotřebitelká politika dostala do Bílé knihy jako příklad toho, kde sami evropští občané chtějí „silnější Evropu“. A já sama cítím, že mám ty kompetence zatím příliš slabé. U aféry VW tak Evropská komise už pomoci nemůže. Já samozřejmě budu dál tlačit na alespoň nějakou tu džetlmenskou nabídku poškozeným prostřednictvím nefinančního plnění. Ale lidé se bohužel budou muset domáhat odškodnění u svých národních soudů. Chci navrhnout, aby vznikla možnost kolektivních žalob, protože to je v podobných případech efektivní cesta. A byla by to i velká úleva pro soudy. Více Unie Pokud slyšíme od amerického prezidenta, že se raduje z brexitu, tak to samozřejmě vyvolává rozladění a nevytváří to naděje na nějaké silné, kolegiální partnerství. Ale realita a praxe jsou druhá věc. Stále více máme možnost setkávat se s představiteli nové americké administrativy, jako byl třeba tady v Bruselu viceprezident Mike Pence, také v USA už jednali někteří členové Komise. A všichni hlásí, že „voda nepoteče nahoru“, že je možné to zvládnout, že se s Američany nakonec dohodneme.
Já si to sama ověřím, až do Spojených států na konci měsíce pojedu. Čeká mě tam setkání se dvěma členy americké vlády. To, co budu ve Washingtonu připomínat, je důležitost ochrany soukromí unijních občanů, a to i v případě, že jejich data jdou do USA. Dá se ale říci, že všemi dosavadními kontakty s americkými představiteli nacházíme společnou řeč, a musím dodat, že jsem v tomto směru pozitivně naladěná. Vše zatím probíhá jen neoficiálně, v kuloárech, oficiálně žádné návrhy nepadly. Tady se teď musí stát dvě věci. Musíme udělat má dáti – dal, což znamená především finanční vyrovnání závazků, které vůči sobě máme. Hlavně jde samozřejmě o závazky Velké Británie vůči Evropské unii. S tím souvisí rozumná dohoda o dalším osudu lidí, kteří žijí na obou stranách, Britů v EU a unijních občanů v Británii.
V momentu, kdy se toto podaří, se může začít stavět něco nového. A přeji si, aby se to stalo co nejdříve, protože s Británií musíme udržet velmi silné strategické partnerství. To se ale nestane hned. Teď začínáme s účtováním.