Drama přestupové uzávěrky

Zrovna se vrátil z nákupu, když mu zazvonil telefon. Byl jsi vyměněn na Floridu, uslyšel. Ani legendárního Jaromíra Jágra, jednoho z nejlepších hokejistů všech dob, se nikdo na nic neptal a bez jeho souhlasu mu vybral nové angažmá. „Jsme jako zboží,“poznamenal před dvěma lety. Stejnou situaci tento týden prožilo mnoho hráčů, v zámořské NHL totiž probíhal hektický závěr přestupového období.

Kluby se na přelomu února a března každoročně rozdělí na kupce a prodejce. Jedni zbrojí na boj o Stanley Cup, na poslední chvíli se snaží ulovit posily. Druzí se naopak pokoušejí zbavit všech přebytečných mužů.

Hráči na soupiskách se mění v položky v účetních knihách. Pokud nemají podepsanou klauzuli o nevyměnitelnosti, přicházejí o hlas. Jejich slovo nemá váhu.

Nejsou Bořkem Dočkalem, který letěl společně se svou ženou Kamilou do Číny a pečlivě si obhlédl každičký detail neznámého prostředí.

Kdyby se mu cokoliv nezdálo, známý fotbalista by přestup odmítl a pražská Sparta by nedostala 230 milionů korun. V hokejovém světě to funguje jinak. Hráče náhle může jediný rozhovor poslat na druhý kout Severní Ameriky, někdy o čtyři tisíce kilometrů a tři časová pásma jinam.

Ano, profesionálové z NHL o riziku výměny bez svého souhlasu vědí. Znají pravidla hry, berou velké peníze. Spousta z nich se na výměnu těší, chce někde jinde zabojovat o stříbrný pohár. Další zase upřednostňují jiné než sportovní hledisko. Hlavně ti starší mají rodiny, mnohdy malé děti, a to poslední, po čem touží, je sbalit se a na pár měsíců své nejbližší opustit.

Na začátku března žijí ve stresu, špatně spí. V tu chvíli by možná vyměnili milionové částky na účtech za jistotu stálého místa. Profesi si zvolili dobrovolně, nicméně právě při přestupové uzávěrce na vlastní kůži poznávají její úskalí. Tak jako český střelec Radim Vrbata. Pětatřicetiletý otec tří dětí, který se před aktuální sezonou vrátil do Arizony, kde se mu vždy tolik dařilo a kde to mají on i jeho manželka Petra tolik rádi.

Kdyby si mohl vybrat, určitě by dres tamních Coyotes neměnil. Jenže Vrbata si vybrat nemohl. Poté, co bodoval v deseti zápasech za sebou a zlepšil se na 47 bodů, se stal při přestupové uzávěrce žádaným zbožím. Zajímalo se o něj hned osm klubů.

Vrbata byl ve středu jedním z nejsledovanějších hokejistů, zámořští novináři pečlivě monitorovali každý jeho krok, záběry z odpoledního tréninku obletěly sociální sítě. „Bylo to divné. Pokaždé, když jsem přijel ke střídačce, lidé se ptali, co to znamená,“vyprávěl. Sám byl napjatý. Od chvíle, kdy se o pár dní dříve stěhoval jeho krajan Martin Hanzal, s ním cloumal stres.

A nepřestal, dokud mu neukázali esemesku od Davea Tippetta, trenéra Arizony. Zůstává. Nabídka prý byla skvělá, ale nepřesvědčila. Vrbata okamžitě vzal telefon a zavolal Petře. „Oddechla si. Pro naši rodinu to byla velká úleva. Bylo by pro ni hrozně těžké, aby se najednou sama starala o tři děti. I já jsem šťastný, od začátku jsem říkal, že chci zůstat,“přiznal Vrbata.

Jemu přání vyšlo, mnozí ostatní často takové štěstí nemají. Nedostanou se do vysněného klubu, zamíří na nepopulární adresu, případně se proti své vůli stěhují. O svém osudu zkrátka nerozhodují. Zvednou telefon a slyší verdikt. Jeden rozhovor jim minimálně na pár měsíců může změnit život. Ne tak osudově jako v oscarovém filmu The Phone Call, přesto dramaticky.

Rychle se sbalí. S kufrem plným toho nejnutnějšího a s hlavou napěchovanou chomáčem nesourodých myšlenek se stěhují.

I takový je život hráče NHL.

Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) hájí ve Sněmovně kariérní řád pro učitele, na kterém si tuze zakládá. Platit má od letošního září. Jenže více zatím připomíná známý pohádkový Řád zlaté vařečky a méně rozumnou cestu, jak dostat školství ze slepé uličky.

Podobně jako lékaři mají mít kantoři systém atestací, dokonce třístupňový. Vyřešit má nedostatek kvalifikovaných učitelů, jelikož podle Valachové poslouží k profesní motivaci; ve školách totiž chybí na pět tisíc pedagogů.

Každý začínající tak bude muset absolvovat dvouleté adaptační období zakončené atestací. Přezkušováni nebudou dnešní učitelé s dvouletou praxí; automaticky se stávají samostatnými pedagogy (atestace druhého stupně). Atestace pro třetí stupeň mají být spuštěny za čtyři roky; vynikající pracanti si díky nim přilepší až o 5 000 korun měsíčně.

Asi „nejzajímavější“(a podle Valachové i klíčová) je z dnešního pohledu atestace prvního stupně: máme krutě podfinancované školství, nejhůře placené učitele široko daleko a do škol se absolventi pedagogických fakult nehrnou; 60 procent jich volí jinou dráhu. Zavedení dvouletého období, na které