Medaile, medaile... A další! Česká půlhodinka ryzí radosti

Pavel Maslák při rozcvičování sledoval, jak Zuzana Hejnová finišuje pro stříbro, z plochy si užil běžecký bronz Filipa Sasínka a do toho mu řekli: „Medaili má ještě Tomáš Staněk v kouli.“Tak sám nelenil a doplnil sbírku o zlato.

To vše se seběhlo za zhruba 35 minut. V sobotu večer už Bělehrad po dokonale jarně slunečném dni ležel ve tmě, ale česká výprava zářila a žhnula radostí. Taková žeň za tak krátký úsek se jen tak nevidí.

„Každému se pak běží líp. Říkal jsem si, že když to při tolika medailích nevyjde mně, nevadí,“líčil Maslák (zbytečně skromně, jeho konkurenti zase neměli nárok).

Docházelo tak k zajímavým situacím. Medailoví Češi se v mixzóně před novináři „štosovali“a třeba debutant ve skupině takto úspěšných, Sasínek, musel chvíli přešlapovat, protože se ze své obrovské radosti hodlal vypovídat koulařský obr Staněk. I on zažil první medaili.

„Nechtěl jsem zůstat stranou od ostatních,“povídal Sasínek.

Aby se medailový kruh uzavřel, tak on na pokoji bydlel se sprinterem Petrem Svobodou, prvním úspěšným za Česko. Svoboda svůj velký comeback po letech vážných zdravotních potíží slavil v pátek sám. Kdysi o svých nejlepších bězích použil spojení o „vybouchlé atomovce“, v Bělehradě našel snad ještě víc energie na bronzové řádění. Létal po ploše jako tornádo. Nečekaný úspěch se rozhodl vyběhat.

Když to Sasínek na dálku pozoroval, celkem oprávněně dumal, zda mu vůbec bude dopřána klidná noc: „Ale Peťan byl kamarádský. Přišel pozdě a nechal mě spát.“

To v sobotu už se chystaly větší akce. „Až se trochu bojím,“chechtal se Staněk – a u takového chlapiska nepochybujete, že při své postavě neodpadne po dvou pivech...

Halové evropské šampionáty jsou v tomto příjemně specifické. Obsazení bývá v některých disciplínách netradiční, někteří sezonu pod střechou vynechávají úplně, jiné zradí zdraví. Co dva roky tak pravidelně někdo zažije výstup do medailových výšin, nyní třeba hodonínský mílař Sasínek: „Jsem strašně šťastný. Těžko se mi nacházejí slova.“

Při pohledu na rozpis disciplín dopředu tušil, že by mohl zapadnout do víru pozitivních emocí. Když se tak stalo, chvilka čekání před diktafony mu pranic nevadila. Půlhodinová smršť ho vtáhla do děje nejpříjemnějším možným způsobem.