Jak zachránit hazardní hráče
„Do hospod se třeba vrátí šipky,“říká Viktor Mravčík, vládní specialista na boj proti drogám a hazardu, jaký efekt bude mít tvrdší regulace hazardního hraní.
Nový zákon o hazardu, účinný od Nového roku, by měl lépe ochránit hráče před negativními dopady hazardního hraní, tedy před prohrami a závislostí, soudí adiktolog Viktor Mravčík.
V čem má být hraní méně rizikové?
Zákon zavádí například povinnou přestávku v provozu heren – mezi třetí a desátou hodinou ranní musí být zavřené. A k tomu zavádí povinné přestávky ve hře na automatu po 120 minutách – to může zmírnit dopady hazardního hraní pro patologické hráče.
Jak je to ochrání?
Hráči prohrávají nejvíc ve fázi, kdy dohánějí prohru a hrají v tahu, říká se tomu „chasing losses“. Je to psychologický fenomén, za který behaviorální ekonomové Kahneman a Tversky dostali Nobelovu cenu za ekonomii. Popsali, že člověk se špatně smiřuje s ekonomickou ztrátou. Pokud může získat nebo ztratit pětistovku, tak to, že ji nezíská, nese mnohem lépe, než když ji ztratí. A následně se snaží dohnat ztráty a prohranou sumu získat zpátky. Čím víc hrají, tím víc ale ztrácejí.
Bedny mají postupně zmizet z hospod a koncentrovat se do heren. Staré mechanické automaty skončí úplně, budou jen centrálně ovládané přístroje. Jaký to bude mít efekt?
Staré automaty zmizí úplně, protože podmínkou hraní je registrace, a to by na nich nešlo. Veškeré automaty postupně zmizí z hospod, jak jim bude dobíhat platnost povolení od ministerstva financí. Člověk tak nebude vystaven příležitostnému hazardu, když zajde na pivo. Dosud tam na něj blikaly dva tři automaty, stačilo se zvednout a jít hrát. Navíc alkohol a další psychoaktivní látky zvyšují rizika hazardního hraní. Lidé dělají větší hlouposti pod vlivem, než když jsou střízliví. V některých státech bylo doporučeno nepodávat v hernách alkohol. To ale v Česku neprošlo. Regulované jsou nově jen pobídky ke hře formou bezplatného alkoholu.
Co přinese přesun přístrojů výhradně do heren?
Aby herna mohla fungovat, musí v ní být podle zákona minimálně patnáct přístrojů (to je z hlediska poplatků za
přístroj drahé – pozn. red.). Hraní se tak soustředí do menšího počtu provozoven, což je pozitivní, protože hustota míst, kde se dá hrát, je rizikový faktor. Není důležitý počet přístrojů, ale počet heren. Do hospod se tak třeba vrátí šipky nebo se zase začnou hrát karty jako v každé normální hospodě.
Nebudou víc vznikat černé herny schované za občanská sdružení, když se regulace hazardu zpřísnila?
Nemyslím si, že jich kvůli tvrdší regulaci bude přibývat. Jsme součástí takzvaného týmu Hazardní kobra při ministerstvu vnitra a podle toho, co tam slyšíme, se nezdá, že by černý hazard rostl. Podle nového zákona za něj hrozí vysoké sankce až do výše 50 milionů korun, případně trestní postih.
Nový zákon přináší také zákaz hraní pro patologické hráče a možnost omezit například výši prohry. Jak to má vypadat v praxi?
Prosazovali jsme přísnější úpravu v ochraně hráčů, například zavedení centrálního hráčského účtu. Nakonec bude registrace na odpovědnosti jednotlivých provozovatelů kamenných a on-line heren a kasin. Pokaždé, když hráč bude u daného provozovatele hrát, přihlásí se ke svému účtu. V průběhu registrace na přístroji se mu zobrazí formulář s nastavením limitů sázek a prohry. To bohužel nemusí představovat žádnou ochranu, protože hráč může jakékoliv omezení úplně odmítnout.
Vedle toho má fungovat rejstřík osob vyloučených z hazardního hraní. Ty v žádné herně nebo kasinu nesmějí nechat hrát. Bude to fungovat?
Provozovatel má povinnost při každém vstupu hráče na jeho účet zkontrolovat v centrální databázi ministerstva financí, jestli dotyčný není v rejstříku. Když tam bude zapsaný, tak mu nesmí dovolit hrát.
Jak se do rejstříku člověk dostane?
Smět nebudou hrát příjemci dávek v hmotné nouzi. Kromě toho člověk může požádat o zapsání do rejstříku dobrovolně – například přerušení hraní je podmínkou úspěšné léčby.
A půjde to obejít?
Samozřejmě, že je tu možnost zneužití. Vyloučený hráč se může například pokusit hrát pod cizí identitou.
Kde je v republice nejhorší situace ohledně hazardního hraní?
Výskyt patologického hráčství v jednotlivých krajích nebo okresech jsme zatím neodhadovali. Největší počet hráčských příležitostí v hernách a kasinech je nicméně v pohraničí s Rakouskem a Německem, tedy jižní Morava, jižní Čechy. Jezdí tam hráči z těchto sousedních zemí, kde je hazard více regulovaný. Na jedné konferenci psychiatr z Lince, léčící patologické hráče, uváděl, že jich polovina hraje v Česku.
A obecně z jakého prostředí lidé nejvíc hrají?
Teorie říká, že hazard má tendenci vyskytovat se spíše v sociálně znevýhodněných oblastech. Lidé k němu sahají, protože je tam méně jiné zábavy. Hazard je typický také tím, že hráči mají zkreslené představy o tom, jak hra funguje – říkáme tomu hráčské omyly.
Co tím máte na mysli?
Myslí si často, že pravděpodobnost výhry je vyšší než ve skutečnosti. Jsou představy, že určitý automat dává peníze a jiný ne. Existuje spousta pověr, jako například, že když je v herně určitá obsluha, tak bude mít hráč štěstí. Nebo že automat je jako spořitelna – když tam hráč nasype značný obnos, tak mu ho automat musí zákonitě jednou vydat. Problémoví hráči mají dokonce představy o nadpřirozených silách, které hru řídí.
Týká se to i inteligentních lidí?
Určitě. Inteligentní lidé mohou mít pocit, že našli systém. Vzpomeňte si na případy, kdy hráči ve sportce sázejí podle určitého systému, který mají matematicky spočítaný.
Kdo je náchylný k tomu, stát se hazardním hráčem?
Za jistých okolností do toho může spadnout každý – i já nebo vy. Mezi rekreačním a problémovým hráčem je v podstatě rozdíl jen v intenzitě hraní – ten problémový hraje víc, což přináší problémy. Každý rekreační hráč je vystaven riziku, že do toho spadne. Větší riziko hrozí labilním, úzkostným osobnostem, ty mohou ve hře nacházet uklidnění. A také impulzivním osobnostem. Koneckonců hazardní hra je v mezinárodní klasifikaci nemocí řazena mezi poruchy impulzivity, kam patří například trichotillomanie – obsesivní škubání a někdy také pojídání vlasů, kleptomanie nebo pyromanie. Přitahuje lidi, kteří hledají v životě riziko, zážitky, lidi s poruchou osobnosti. Většina hráčů do toho ale spadne i bez předchozí psychické poruchy. Velkou roli mají charakteristiky her – jak intenzivně poskytují impulzy hráčům, jak moc je baví. Když do toho spadnou a přijdou finanční ztráty, dostávají se do koloběhu – nastává dohánění ztrát, k němu hráčské omyly.
Mají některé profese větší sklon k hazardu než jiné?
Například sportovci – protože jsou blízko kurzovému sázení, sportovní novináři také. Rovněž lidé v pohostinství – když měli v hospodě automat, tak tam naházeli dýško a postupně třeba i více. Dále profese, které pracují s vysokými částkami v hotovosti – agenti realitek, kteří vybírají zálohy od klientů. Mohou se tak zpronevěřit firemní peníze. Nebo lidé s nepravidelnou pracovní dobou a bez dohledu, jako obchodní cestující. Vojáci vracející se z misí – hrají kvůli stresu nebo proto, že když zrovna nejsou ve službě, tak mají spoustu volného času. Nejrizikovější populační skupinou jsou mladí muži – ukazuje se to hodně u hraní on-line. Ve hře často ztratí pojem o čase.
Vládní výroční zpráva o hazardu, kterou váš výbor připravuje, varuje před růstem on-line her. Jak rychle se hazard přesouvá na internet?
Podíl on-line her na celkovém hazardním trhu stále stoupá, meziročně se sázky zvyšují o třetinu. Nárůst je vidět i z populačních studií, které u nás na téma hazardního hraní provádíme od roku 2012. On-line hazardní hraní roste hlavně u mladých dospělých. Je spojené s technologickým pokrokem – internetem a dostupností mobilních zařízení, které vám dovolí hrát odkudkoliv čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. Má to každý mladý a umí s tím zacházet, reklama na hazardní hraní je ostatně i na Facebooku.
Řada provozovatelů se snažila regulaci vyhnout tím, že místo klasických herních přístrojů zavedla kvízomaty. Finanční správa má sice potíže prokázat, že jde o hazard – protože nesplňují zákonnou definici výherního automatu, ale i nad nimi se nyní stahuje smyčka. Ve finále ale tyto přístroje mají stejný efekt – prohry a závislost na hraní. Jak to s nimi vypadá?
Podle posledních zpráv kvízomatů nepřibývá. Ministerstvo financí vede s provozovateli několik soudních sporů. Hlavně hospodští a provozovatelé heren, kam kvízomaty jejich distributoři umísťovali, nechtějí mít problémy, protože zas takový zisk z toho neměli.
Ministerstvo financí se dodnes přetahuje s kvízomatáři o to, jestli jsou jejich přístroje hazard a mají platit daně, nebo ne. Jak z toho ven?
U nás rozhoduje o tom, zda to je, nebo není hazardní hra, znalecký posudek. V poslední době se tu začaly nově objevovat automaty iSTAR. Vypadají jako automat, ale navíc se tam skládají puzzle. Je otázkou, zda splňují definici hazardní hry – podle ní o výsledku musí hlavním dílem rozhodovat náhoda. Hráče to prý ale stejně nebaví, protože se po nich chce, aby přemýšleli. Některé státy, například Polsko, do zákona zakotvily, že se bez povolení nesmí provozovat žádná hra, která jen připomíná hazardní hru. I kdyby o výsledku nerozhodovala náhoda, hráči nesmí získat dojem, že to tak je.
Když na veřejnosti vidíte lidi, jak zírají do mobilů a krátí si čas hraním her, co tomu říkáte?
Spíše než děcka vídám dospělé, jak posouvají na displeji nějaké barevné obrázky. Nechápu, jak to lidi může bavit.