Turecká kampaň se Praze vyhne

V Česku žijí většinou Turci s vyšším vzděláním. V referendu se spíš chystají zaškrtnout „ne“

PRAHA Ve srovnání s Německem nebo Nizozemskem je jich tak málo, že pro své politiky nejsou zajímaví. Turci v Česku. Zatímco evropské země se nyní potýkají s diplomatickým tlakem Turecka, aby na svém území před blížícím se tureckým referendem povolily politickou kampaň ministrů z Ankary, tureckým voličům v Praze jen přijde oficiální e-mail s instrukcemi.

„Podle oficiálních údajů je tady 1 100 oprávněných voličů a celkem asi tři tisíce tureckých občanů. Většina z nich žije v Praze. Všechny potřebné technické a procedurální informace k volbám se dozvědí v e-mailu, který jim momentálně rozesíláme, a také na webu a facebookových stránkách ambasády,“uvedl zástupce tureckého velvyslanectví v Praze Fethi Etem. Referendum – pokud vyhraje možnost „ano“– v Turecku prakticky zavede prezidentský systém. Konat se bude přesně za měsíc, čeští Turci však budou volit o týden dříve, v neděli 9. dubna. Do Prahy se kvůli tomu z Ankary podle Etema nyní žádný politik nechystá a žádnou akci pro ně nepřipravuje ani velvyslanec Ahmet Necati Bigali. A i kdyby, stejně by zdejší Turky nepřesvědčil.

„Šílený prezident stačí“

O své volbě totiž mají jasno, tedy alespoň ti, které MF DNES oslovila. Tureckému autokratickému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi by se jejich rozhodnutí nelíbilo.

„Budu volit ‚ne‘. Šíleného prezidenta už máme, nemusíme mu dávat ještě větší moc,“míní například osmadvacetiletý vysokoškolák, který si nepřál uvést své jméno. Není sám, většina oslovených Turků se o své názory podělí pouze pod podmínkou anonymity. Výjimkou je jen sedmatřicetiletý prodavač kebabu na Andělu. „Z Turecka jsem utekl před pěti lety a dnes už se o tamní politiku příliš nezajímám. Ale volit půjdu, protože nemám rád Erdogana. Hlasovat budu pro ‚ne‘, i když je mi jasné, že to nepomůže,“říká kuchař Memo. Ke svému odporu k Erdoganovi má dobrý důvod. Je totiž Kurd, které Erdogan pod záminkou boje proti terorismu zejména na jihovýchodě Turecka tyranizuje už více než dva roky.

Proti změně politického systému ve své rodné zemi je i sedmadvacetiletý finančník původem z Izmiru, který v Praze zakotvil před pár lety. „Všechno, co se v turecké politice v poslední době děje, mě neskutečně štve. Zdá se mi jedině v pořádku, že Nizozemsko turecké politiky do své země nepustilo. Pokud by přijeli do Česka, bylo by mi to jedno. Stejně je nemám rád a na jejich mítink bych nešel. Nechovají se správně. Žádné dobré politiky však nevidím ani v Evropě,“říká muž.

Jeho krajan z úvodu článku navíc vysvětluje, že aktuální předvolební kampaň za hranicemi blízkovýchodní země je v rozporu s platným tureckým právem.

„Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) to zakázala v roce 2008. Tehdy se ještě přátelila s organizací FETÖ (hnutí příznivců tureckého duchovního Fethullaha Gülena, jenž žije léta v americkém exilu a kterého turecká vláda považuje za strůjce červencového pokusu o puč, pozn. red.), která stranu v zahraničí propagovala. Ostatní strany ale vlivem zákona dostaly zákaz. Poté, co se FETÖ a AKP rozkmotřily, už kampaň v zahraničí nesměl dělat vůbec nikdo. Strana tak nyní porušuje vlastní zákon,“poukazuje.

Moderní, vzdělaní

Na rozdíl od německých Turků, kteří se do země z velké části přistěhovali z chudých venkovských konzervativních oblastí a směřování Turecka k islámské autokratické republice fandí (nebo alespoň věří Erdoganovým slovům o stabilizaci země, kterou má prezidentský systém přinést), čeští Turci po odklonu Ankary od Západu netouží.

„Bývají to vzdělaní a moderní lidé. Jsou zaměstnaní v mezinárodních firmách a pro Česko jsou přínosem. V referendu půjdou určitě volit, protože politika je pro ně tradičně velmi silné téma a sledují ji. Sice už ne tak moc jako po loňských opakovaných volbách, ale ani nyní se při rozhovorech s nimi politice nevyhnete,“popisuje Milan Hnátek z organizace ČeskoTurecko, která pomáhá českým firmám obchodovat s Tureckem.

Na prozápadní smýšlení místních Turků upozorňuje i pražský finančník s tím, že by se Evropská unie měla snažit využít jejich síly a dobrého sociálního postavení.

„Měla by s námi mluvit. Je tady velká spousta lidí, kteří smýšlejí demokraticky, jsou vzdělaní a ochotní spolupracovat,“míní. Spolu s ostatními nevěří, že by jeho nesouhlasně označený volební lístek mohl něco změnit. Oslovení Turci říkají, že by Erdogan volby nevyhlašoval, kdyby neměl jistotu, že je vyhraje.

Kuchař Memo přidává i svou prognózu volebních výsledků. „Tipuji, že Erdogan získá 54 procent hlasů.“Jestli má pravdu, se ukáže za měsíc. Na výsledky jsou pražští Turci i přes svůj skepticismus zvědaví.

„O referendu se dlouho mluví a nikdo neví, co se přesně stane, až bude po něm. Takže i proto se Turci těší, až se konečně nějak rozhodne a situace se stabilizuje,“popisuje Hnátek z organizace ČeskoTurecko, kterou před lety založil se svou tureckou partnerkou Ece Ergüney.

Česko-tureckých manželství ostatně přibývá, jen v opačném složení. Podle posledních informací Českého statistického úřadu z roku 2015 si v Česku šestapadesát Turků našlo nevěstu, čímž svou zemi dostali do seznamu čtrnácti největších zájemců o české ženy. Vede Slovensko.