Svazácké cesty za oponu
V éře socialismu vyjížděli na Západ jen reportéři oddaní režimu. A pak jeden Horáček.
Prezidentský kandidát Michal Horáček na svých besedách pravidelně vypráví, jak za touhu vidět Ameriku v roce 1974 zaplatil dočasně svobodou.
Na výjezdní doložku si dal místo chybějícího razítka komunistické mládežnické organizace dědečkovu pečeť entomologické společnosti se včelou. A historku tradičně končívá tím, že když se vracel, na letišti už na něj čekala komunistická policie a putoval do vazby.
Co už však Horáček na besedách nevypráví, v letech 1986 až 1989 jezdil po Evropě i Spojených státech jako prominentní reportér svazáckého týdeníku Mladý svět. MF DNES prostudovala všechny jeho články z této éry. Vyplývá z nich, že Horáček byl na Západě jako doma.
V té době se obyčejný člověk mohl podívat sotva do Jugoslávie a Horáček byl výjimkou i mezi redaktory Mladého světa. Jezdil ve srovnání se svými kolegy skoro nejvíc.
Časopis byl sice považován za relativní „ostrůvek svobody v moři totality“, ale pořád do něj psali úvodníky Miloš Jakeš či Lubomír Štrougal.
Horáček s průkazem reportéra například doprovázel koně Essexe z JZD Slušovice, symbolu komunistického hospodářství, na dostihy Velká liverpoolská ve Velké Británii. „Mezi sloupci čísel lezoucích ze slušovických computerů zbývá dost místa i na to nejdůležitější. Na snění,“rozplýval se milovník koní, že si slušovičtí splnili sen o velkém dostihu.
Horáček napsal i reportáž „Devět písmen slova Hollywood“, ze které také jasně vyplývá, že je psaná přímo z místa.
Jindy se zaměřil na sever Spojených států. „Kolik jich tu máte na doživotí?“ptal se strážného z věznice Stillwater v USA v reportáži „Zamřížovaná zrcadla státu Minnesota“. Evidentně pronikl i tam.
Velká Británie, Didcot. Michal Horáček v této reportáži pro změnu popisuje, jak si v Praze v klidu vypůjčil britský jízdní řád a vypravil se do malého anglického městečka za spisovatelem Dickem Francisem, autorem detektivek z dostihového prostředí.
Jezdit na Západ? Normální
Michal Horáček nepopírá, že takhle všude jezdil. Ale tvrdí, že na jeho cestování v barvách Mladého světa nebylo nic divného. „To je celkem jednoduché. Byl jsem zaměstnán od roku 1986 v redakci časopisu Mladý svět, která měla v programu posílání svých lidí tam. To byly normální redakční cesty z redakčního pověření,“vysvětloval toto úterý Horáček MF DNES. „Všichni mí kolegové byli vysíláni běžně. Mě chvilku pozdrželi, aby zjistili, jestli si to zasloužím, a pak jsem jel třeba do Portugalska. To bylo dobrý,“dodal Horáček.
Jeden z bývalých Horáčkových spolupracovníků, redaktorů Mladého světa, ale nabízí jiný pohled. „Nejvíc tam jezdil samozřejmě šéf zahraniční rubriky Aleš Benda a pak hned Horáček. Je ale pravda, že Horáček měl určitě v redakci nejlepší angličtinu,“říká tehdejší kolega z redakce.
Ten byl za železnou oponou jen jednou – na zájezdu nedaleko za hranicemi, a to pod dohledem „průvodců“z StB. „Horáček měl v Mladém světě výlučné postavení. Bylo v něm něco tajemného,“doplnil bývalý zaměstnanec listu.
Jiná exkolegyně prezidentského kandidáta spíše hájí a vzpomíná na něj v dobrém. „Horáček byl odvážný a nehledala bych v tom žádnou sviňárnu, že jezdil na Západ. Ale byl pro nás zjevení, protože třeba začal na poradě citovat noviny USA Today,“vzpomíná novinářka.
Podle ní však většina novinářů Mladého světa mohla vyjet na takzvané budovatelské tábory mládeže, ze kterých pak odcházeli a po cizí zemi volně jezdili.
Na Horáčka si z té doby ještě pamatuje místopředseda Rady Českého rozhlasu Jiří Vejvoda. Tomu předhazovali spolupráci s StB, ale má negativní lustrační osvědčení a soudy vyhrál.
„Oba jsme byli v druhé polovině osmdesátých let do jisté míry elitní novináři, externisté v Mladém světě. Dostat se ven však bylo i pro nás složité. Já jako novinář jsem nikdy na Západ nevyjel. Nebyl jsem ve straně. Jak to bylo s Michalem, netuším. Také nebyl ve straně a vyjížděl,“vzpomíná Vejvoda. Ten dělal rozhovory třeba s Tinou Turner nebo Eltonem Johnem. „Musel jsem si je vyčíhat tady. Aby mi šéfredaktorka řekla: ‚Nechceš jet do Vídně, je tam Sting?‘, to bylo naprosto vyloučené,“dodává Vejvoda.
Pravdou je, že Horáček v Mladém světě nepsal žádné články oslavující komunismus, ale většinou i z dnešního pohledu cenné rozhovory a reportáže.
Proslavil se hlavně textem „Osa -Nostra“z podzimu 1989. Psal v něm o neprůhledném rozdělování milionů korun Ochranným svazem autorským, který má za úkol spravovat honoráře od umělců.
1984: rok studia v USA
Pro lepší pochopení kontextu je třeba vědět, jak se Horáček do Mladého světa dostal. Od sedmdesátých let po průšvihu se včelím razítkem pracoval jako dělník ve Výrobním družstvu invalidů a ve volnu byl dopisovatelem amerických či australských dostihových médií.
Dokonce dostal novinářskou cenu v USA a v roce 1984 strávil v Americe rok studiem.
V roce 1986 začal přispívat do Mladého světa a postupně se stal členem redakce v kulturní rubrice a chráněncem šéfredaktorky Olgy Čermákové.
Jeho kariéra v Mladém světě byla závratně rychlá, a to i navzdory pošramocenému životopisu – měl příbuzné na Západě, o dekádu dříve seděl kvůli výletu do USA ve vazbě, nebyl členem SSM, pohyboval se v prostředí hazardu. Za hranice vyjížděl už v době, kdy byl v podstatě „elévem“. Kromě toho Horáček sám přiznává, že se o něj v té době zajímala StB a vedla ho jako prověřovanou osobu.
Horáček se však v tomto směru dnes považuje za čistého a publikoval i své negativní lustrační osvědčení z roku 2014.
V Mladém světě měl výlučné postavení. Bylo v něm něco tajemného.