Ženská síla ve sportu. Nemusí nutně téct krev

Jinak pohledná Švédka Lina Länsbergová byla k nepoznání. Tvář jí hyzdily tržné rány, barvily ji rudé skvrny. Její modré oči se proměnily ve škvírky, na to pravé kvůli otoku skoro neviděla.

Vzezření protřelé válečnice, jíž se zlověstně přezdívá Královna loktů, v sobotu v londýnské O2 Areně se vší vervou a důsledností upravovala Lucie Pudilová. Slečna z Příbrami, česká průkopnice v odvětví zvaném Smíšená bojová umění (MMA), ve své premiéře v nejslavnější zápasnické lize UFC navzdory salvám pádných a přesně mířených úderů a kopů prohrála na body.

Dle reportáží si ovšem za statečné počínání v kleci zasloužila jiný verdikt rozhodčích. Dokonce i krutě ztlučená „Královna loktů“ji prohlásila za vítězku. „Boj mě moc bavil. Byla jsem ráda, že v něm bylo hodně krve. Protože nebyla moje, myslela jsem si, že jsem vyhrála,“pravila Pudilová.

I tak se teď ve sportu projevuje ženská síla. Jako by už neexistovala disciplína vyhrazená mužům. Minulý týden přinesl další příspěvky do diskuse o pozicích zástupců obou pohlaví na hřištích všeho druhu.

Zatímco na utkání Federera, Nadala a spol. byly stadiony na megapodniku v Indian Wells napěchované diváky, i ty nejlepší tenistky na turnaji v tomtéž areálu často bušily do míčů před poloprázdným hledištěm. Odměny jsou přitom na největších akcích stejné pro borce z ATP, kteří hrají delší partie na tři vítězné sety, i dámy z WTA, jimž k triumfu stačí získat dvě sady.

Najdou se protestující kverulanti, v tenise ovšem převládá hrdost na srovnávání finančních podmínek na dvorcích v posledních desítkách let. Tento trend je typický pro vyspělé společnosti, ač někdy trvá, než se prosadí. Historická bariéra padla v úterý ve skotském golfovém klubu Muirfield, založeném v roce 1744. Nově do něj smějí být přijímány i ženy. Sluší se ovšem podotknout, že členové byli ke schválení průlomu v hlasování jaksi postrčeni. Pořadatelé superprestižního klání The Open totiž oznámili, že ho Muirfieldu v budoucnu nesvěří, pakliže nezmění svá pravidla.

Názory feministek a mužských šovinistů na zásahy shůry, kampaně a povinné kvóty se asi nikdy nesblíží. Sportovkyně si však respekt získávají též přirozenějším způsobem. A při vší úctě k drsňačce Pudilové při tom nemusí z někoho crčet krev.

Příkladná je odzbrojující otevřenost, s níž snowboardistka Šárka Pančochová oznámila: „Víc mě teď přitahují holky.“

Její odvahu by jistě chtěla mít spousta chlapců a chlapů v kabinách, které víc přitahují kluci. Upřímnost Pančochové by kdejakou trápící se duši mohla povzbudit, aby přestala tajit svou sexuální orientaci.

Inspirující může být rovněž úsilí amerických hokejistek. Pohrozily bojkotem blížícího se mistrovství světa, pakliže se k nim federace nezačne chovat přívětivěji. Jejich vzkaz ve zkratce zní: „Na dovoz medailí jsme vám dobré. Co se týče peněz nebo propagace, kašlete na nás. Nežádáme miliony, jen trochu vlídnější přístup.“

A nejen našince upoutalo gesto biatlonistky Gabriely Koukalové, jež při přebírání trofeje v Oslu odmítla podat ruku Andersi Bessebergovi. Šéf mezinárodní unie IBU si totiž pokazil pověst třeba liknavým postupem vůči Rusům podezřelým z dopingu.

„Už tam dávno nemá co dělat, jde mu jen o jeho zájmy,“řekla. Pozoruhodná je její přímost. Žádné špitání za rohem či hysterické scény. Jasný a kurážný projev neúcty tváří v tvář mocipánovi. Její přednosti nespočívají jen v bezva nalíčení a umění „vybílit terče při závěrečné ležce“. Bravo!