V hlubinách se naučíte hovořit s vlastním tělem

po světě, za modrou barvou. A nebojím se o ně, tenhle sport není až zase tak náročný ani nebezpečný. Nebezpeční jsou lidé, kteří ho provozují. Pokud u nich tedy zvítězí ego, soutěživost a ješitnost nad bezpečností. A moji studenti vědí, jak se sebou pracovat. Děláme různé zátěžové testy, simulujeme hypoxické stavy nebo testujeme vlivy stravy na výkon, regeneraci či spánek. Výsledky pak využívám ve výuce nebo publikacích pro vzdělávání. Vše zkouším nejdříve na sobě a pak i na dalších vybraných subjektech, především z řad mých kamarádů freediverů. A výsledky jsou mnohdy překvapující. Tento sport mám rád i proto, že to není jen zábava, ale může přinést i mnoho osvěty do vzdělání a pochopení neuvěřitelně složitého lidského organismu, v němž vše souvisí se vším. Za roky, co sportuji, jsme vypozorovali korelaci mezi tvrdými tréninky a například špatnou kvalitou spánku, stejně tak i vlivy stravy na regeneraci obecně. Potvrdilo nám to několikaměsíční testování ve spánkové laboratoři. Strava má značný vliv na kvalitní REM spánek, nebo spíš doba posledního jídla a jeho složení. Obecně se to nedá samozřejmě aplikovat na celou populaci, každý člověk je trochu unikátní. I trávicí soustava by si však měla odpočinout, nejvhodnější jsou tři jídla denně a nejíst večer několik hodin před spánkem. Určitě ne pálivá jídla, nebo třeba fazole, které kvůli obsaženým látkám zabraňují kvalitnímu odpočinku. Je těžké to popsat laicky. Nicméně asi nejvíce prokazatelný vliv, který jsem na sobě rozpoznal v rámci freedivingu, byl nárůst síly a výkonnosti díky zvýšené kapacitě plic po rozcvičení, které přitom trvalo třeba jen několik málo minut. Stejně tak techniky maximálního výdechu a jejich vztah k flexibilitě hrudníku. Opět stačilo se funkčně protahovat doslova jen několik minut a výsledky potom byly znát dokonce v řádech několika decilitrů. V obecném sportu asi posílení partií jádra těla. Tam máme všichni velké mezery. Testy však mnohdy jen potvrdí, co už dávno víte. Mám rád stará česká přísloví, jako například toto: „Život se měří počtem nádechů a výdechů.“Já se roky věnoval pránájámě (jogínské dechové cvičení – pozn. red.) a musím říci, že fyzické projevy každodenního cvičení byly markantní. Stran psychiky bych použil další vžité rčení: „To rozdýcháš.“Však také ano. Už jste si někdy zhluboka povzdechli, a cítili se hůř než předtím? Nemyslím.