Nejvyšší soudci „z ulice“

Akademikům, kteří nikdy nesoudili, se otevírá cesta do křesel soudců Nejvyššího soudu

Soudci Nejvyššího soudu nedávno rozhodovali třeba o tom, zda dostane novou šanci na svobodu Petr Kramný, který si odpykává 28 let za vraždu manželky a dcery. Teď budou řešit i to, zda opravdu byly nezákonné odposlechy v korupční kauze středočeského exhejtmana Davida Ratha. Křeslo v síni Nejvyššího soudu je pro soudce prestižní meta, ke které se obvykle dopracují až po desetiletích sbírání zkušeností u nižších instancí.

Nyní se ale schyluje k revolučnímu narušení zvyklostí. Podle plánu, na kterém se domluvili předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal a ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), totiž vzniká kariérní „zkratka“. Díky ní se soudci nejmocnějšího obecného soudu v zemi budou moci stát i právníci, kteří nikdy v životě nesoudili. Ale zato jsou například vynikajícími akademiky nebo advokáty s dlouhou praxí. Někteří lidé z justice to však kritizují. Poukazují, že jejich kariéra má začít na okresním soudu.

„Nechali jsme si udělat analýzu 25 evropských států. Jen čtyři z nich neumožňují při obsazování Nejvyššího soudu vybírat z akademiků či advokátů. Příchod mimořádných právnických osobností na Nejvyšší soud by podle mě byl obohacením justice,“řekl MF DNES Pavel Šámal.

Kandidáti už by byli

Kdy se první akademici nebo advokáti zařadí mezi jedny z nejvýše postavených arbitrů v zemi, předpovídat nechce. A ani jaký podíl by mezi sedmdesátkou lidí měli. Je podle něj nezbytné nejdříve nastavit přijímací systém.

V Brně i v Praze navzdory tomu kolují jména možných kandidátů. Mluví se o Petru Lavickém z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Mohou to být také Filip Melzer, Petr Tégl a Milan Hulmák z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, kteří se mimo jiné podíleli na přípravě nového občanského zákoníku. Společné mají i to, že přednášejí na olomoucké právnické fakultě. „Akademici mohou přinést například větší mezinárodní přehled. Soudci, kteří řeší své případy, mnohdy nemají čas do zahraničí cestovat. Pokud by nabídka z Nejvyššího soudu přišla, bylo by mi ctí ji přijmout. Nicméně to není na mně, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu, ministr spravedlnosti a prezident,“komentoval to Melzer.

Jako chirurg teoretik

Ne všichni právníci jsou z nového záměru v případě Nejvyššího soudu úplně nadšení. Zaznívají přirovnání k tomu, když začne operovat lékař, který za celý profesní život do lidského těla skalpelem neřízl, zato o tom celou dobu přednášel na univerzitě. „Je to hodně sporná myšlenka. Může být problém, když se soudcem dovolacího soudu stane někdo, kdo nikdy jednání v soudní síni neřídil. Dovednost soudit, vcítit se do procesu je důležitá,“popsal předseda Městského soudu v Praze a čestný předseda Soudcovské unie Libor Vávra.

Současná předsedkyně Soudcovské unie je kritická méně. „Vysoké soudy by měly být otevřeny špičkovým odborníkům zejména z akademické sféry. Na druhou stranu by bylo dobré to řešit společně s jasnými pravidly kariérního postupu pro soudce. V současné době žádná neexistují, takže například soudce okresního soudu nemá jasno v tom, za jakých okolností může vystoupat až k tomu nejvyššímu,“myslí si šéfka unie Daniela Zemanová. Ta působí na Nejvyšším správním soudě, který podobně soudce mixuje už nějakou dobu. Ten však neřeší občanské či trestní kauzy.

Ministr spravedlnosti Pelikán přitom odmítá, že podobně by se lidé mohli dostávat i k soudům nižší instance. „V našem systému, jestli někde má být podporována otevřenost justice, tak je to Nejvyšší soud. Na nižších stupních se spíš dělá dělničina a nejde tolik o formulování důležitých právních názorů,“dodal.