Když na šikanu dohlíží škola
Učitelka zesměšňovala děti, to odstartovalo šikanu mezi nimi
Pokračování ze str. 1 Kvůli laxnímu přístupu školy a nevhodnému chování učitelky podal Marek Beinhauer s manželkou stížnost na Českou školní inspekci. Ta potvrdila pochybení při řešení šikany ve třídě. Souhlasila i s tvrzením Beinhauerových o nevhodném chování učitelky.
„Při šetření jsme potvrdili projevy negativního chování některých učitelů vůči žákům, jako byla náladovost, křik nebo ironie,“sdělil náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Sama učitelka popřela, že by se dopouštěla nějakého zesměšňování a psychického týrání žáků. Z dotazníků mezi nimi ale inspekce zjistila, že děti učitelku vnímají jako tu, která často zvyšuje hlas nebo bývá nepříjemná.
Dcera manželů Beinhauerových se loni v prosinci psychicky zhroutila. A musela vyhledat pomoc psychologa. „Na jeho radu jsme dceru druhý den neposlali do školy a snažili jsme se zjistit, co se přesně děje. O tom, že něco není v pořádku, jsme se dozvěděli poprvé zhruba o týden dříve na třídní schůzce. Třídní učitelka nás upozornila, že se dcera snad stala obětí něčeho, co by se dalo nazvat šikana,“popsal Beinhauer.
Renata Ježková z brněnského diagnostického ústavu, kterou si na řešení šikany později zavolal ředitel školy, sdělila, že šikana ve třídě byla dokonce už dřív, než se stala terčem útoků dcera manželů Beinhauerových. „Škola měla indicie, že se něco takového děje, ale nezačala nijak konat,“uvedla Ježková. Už v říjnu minulého roku totiž byla z dané třídy přeřazena jiná žákyně do vedlejší, protože se „v ní necítila dobře“. To pro školu měl být jasný signál, že v třídním kolektivu není něco v pořádku. Další podrobnosti, jak dlouho šikana trvala a kdo byl jejím strůjcem, ale Ježková nedokáže říci. Stejně jako s Petrou Hrubou s ní dál nikdo ze školy už nekomunikoval. „Požadovali jsme nějaké dokumenty, a ty nám dodnes nikdo nezaslal,“doplnila.
S podobnou zkušeností nejsou manželé Beinhauerovi, kteří dceru již přeřadili na jinou základní školu, sami. Už před několika lety byli někteří žáci vystaveni ponižování od téže učitelky. „Ty jedna hvězdo, stejně na to nemáš, gympl ti zkazí dětství. Takové ponižující urážky slýchávala moje dcera, když chtěla jít z páté třídy na víceleté gymnázium,“vzpomíná matka jedné žačky.
Jelikož se na gymnázium nakonec nedostala a stále bučovickou školu navštěvuje, nechce žena zveřejňovat ani své jméno. Redakce jej však zná. Do školy kvůli tomuto přístupu její dcera odmítala chodit. I po těchto incidentech učitelka ve škole dále pracuje. Není ani zřejmé, jestli ji nějak ředitel kázeňsky potrestal. „Řešíme to se všemi kompetentními orgány,“dodal jen stručně končící ředitel školy. Pokud se stane, že učitel používá ponižování k upevňování autority, je vysoce pravděpodobné, že to situaci ve třídě zhorší. Učitel takovým chováním šikanu v podstatě schvaluje, nebo dokonce přímo spouští. Nejde jen o vztah mezi spolužáky. Když bude využívat ponižování a strach, může se snadno stát, že se pak děti budou nevhodně vymezovat i vůči jeho kolegům, které považují za slabší. Šikana je založena na zneužívání moci. Do jaké míry je to běžné, to si netroufám komentovat. Ovšem v prostředí české pedagogiky neexistuje Školy k tomu přistupují různě. Ty, které s tím pracovat umějí, začínají od vztahu vedení k podřízeným nebo vztahu učitelů a rodičů. Pak je jednoduché přenést to i do vztahu k dětem. Jsou také školy, které se tím otevřeně odmítají zabývat s výmluvou, že jim přináleží jen vzdělávání, nikoli výchova. Škola a rodiče by měli při výchově a vzdělávání spolupracovat, měli by svou práci spolu koordinovat. Jenže česká škola si ještě nezvykla na to, že by měla s rodiči vyjednávat a že by měla aktivně usilovat o dorozumění. Škola by měla toto vyjednávání iniciovat, protože je silnější partner, který drží v ruce tak silné karty, jako je prospěch dítěte a jeho hodnocení. Jenže to bohužel nedělá.