EPH brzdí těžbu v Lužici. Padne německý Jiřetín?

Vesnice Proschim, dolnolužicky Prožym, má něco málo přes tři sta obyvatel, kostel, středně velký zemědělský podnik s 85 zaměstnanci, bioplynkou a několika solárními panely na střechách hospodářských budov. A také hned za mezí obří rypadla hnědouhelného dolu Welzow. Jako Horní Jiřetín v severozápadních Čechách.

Ty spolu s dalšími třemi doly a čtyřmi elektrárnami před necelým rokem koupil Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského se skupinou PPF Petra Kellnera v zádech. Spolu s nimi však spadla EPH do klína i povolení těžby ve třech nových lokalitách. Kromě rozšíření dolu Welzow na území dnešní Proschimi jde o blízký důl Nochten a trochu severněji ležící Jänschwalde.

Nyní však společnost LEAG, která lužická aktiva EPH zastřešuje, z těžebních plánů opatrně couvá. Firma zveřejnila dlouho očekávané rozhodnutí a oznámila, že na Jänschwalde se těžba nerozšíří a skončí tam nejpozději v roce 2023. Také rozšíření dolu Nochten bude jen částečné a místo 300 milionů tun plánuje LEAG vytěžit jen polovinu, což si vyžádá přesídlení zhruba dvou stovek obyvatel.

Prozatím nejistá zůstává budoucnost dolu Welzow – Süd II, a tedy i Proschimi a okolí. „Celkem osm set lidí zůstává dál v nejistotě, jestli budou muset opustit své domy, nebo ne,“kritizuje poslankyně Bundestagu a klimatická expertka strany Zelených Annalena Baerbocková, že LEAG rovnou neodepsal i poslední důl. „Aktuální rozhodnutí ukazuje, že i LEAG si musel přiznat, že s uhlím se nedají vydělat žádné velké peníze,“dodává.

LEAG si však chce nechat rozhodnutí o Welzow až na dobu po roce 2020 podle vývoje v německé politice. Váhání je pochopitelné. Pro strategické rozhodnutí v hnědouhelném odvětví panuje v Německu nejméně vhodná doba. Země se surovinou sice ve svém energetickém mixu nepočítá, nepanuje však shoda, jak rychle by se bez něj Jänschwalde Cottbus Nochten II Guben Frost měla definitivně obejít. O tom rozhodne speciální komise, které začne naplno pracovat na podzim po parlamentních volbách.

Dobrou zprávou pro LEAG by byl volební úspěch sociálních demokratů SPD. To je patrné při setkání s Wolfgangem Roickem. Poslanec SPD braniborského parlamentu, kde před svým zvolením do Bundestagu zasedala i Baerbocková, je mnohem smířlivější než jeho zelená kolegyně. Gubin území, kde LEAG s těžbou už nepočítá

„Podle Zelených by uhlí mělo skončit v roce 2025. Já se nebojím říct, že by to mohlo být až v roce 2050,“říká Roick, zvolený právě za jeden z okrsků uhelného revíru.

Roick zdůrazňuje, že hnědé uhlí dává v Lužici práci osmi tisícům lidí, což je pro SPD klíčový argument. SPD se v Lužici nebrání ani stavbě nové velké elektrárny, byť se Roick s kolegy nevyjadřuje k tomu, z čeho by měla elektřinu vyrábět.

Sociální demokraté jsou navíc v Braniborsku vládnoucí stranou, zemské vlády mají v energetických otázkách silné slovo a aspoň na regionální úrovni má EPH už z poloviny vyhráno. Pokud by uspěl v celostátních volbách jejich kancléřský kandidát Martin Schulz, mohla by to být pro EPH šance prodlužovat hnědouhelný byznys co nejdéle. Pokud se naopak do budoucí vlády dostanou Zelení, bude to pro plány LEAG vážná komplikace.

Jak nedávno upozornil týdeník Euro, EPH zaplatilo za doly a elektrárny v Lužici švédskému koncernu Vattenfall pouhých 780 milionů korun. V balíku přitom Křetínského holding dostal i 1,7 miliardy eur, tedy 46 miliard korun určených na rekultivaci krajiny po těžbě. Cena byla tedy v podstatě záporná a dolů ji stlačila především nejistota, zda se náklady na sanaci následků těžby nevymknou kontrole.

Sprembergu se česky říká Hrodk a leží v samotném středu uhelného revíru. Řeka Spréva protékající centrem 23tisícového města má na první pohled podivnou rezavou barvu. Jde o následek poklesu hladiny podzemní vody způsobeného těžbou a zřejmě o největší ekologický problém v regionu. Podle Baerbockové není jasné, zda si jeho řešení nakonec nevyžádá více peněz než rekultivace samotných dolů.

Mluvčí EPH Daniel Častvaj zdůrazňuje, že původ hnědého bahna v řece je potřeba hledat ještě v dobách NDR, a holding za ně tedy nenese zodpovědnost. S tím souhlasí i Roick. Podle hlasů z energetiky však právě obava, že by náklady za vyčištění řeky po politickém tlaku nakonec mohly dopadnout na současné provozovatele dolů, byla jedním z hlavních důvodů, proč někteří další zájemci z klání o lužické doly vycouvali.

Jisté není ani to, zda by si EPH se Zelenými ve vládě udržela kontrolu nad zmíněnou 1,7 miliardy eur. Podle Baerbockové i dalších kritiků těžby by peníze měly přejít z účtu LEAG pod veřejnou správu. Jinak prý hrozí riziko, že by je holding mohl převést do jiné ze svých firem a LEAG by skončila jako prázdná schránka v insolvenci. Miliardové náklady by potom dopadly na stát jako v případě OKD.

Častvaj podobné úvahy důrazně odmítá. Podle něj je společnost v dobré kondici, své závazky plní a plnit bude. „Rekultivace běží už dnes, například vzniká jezero Cottbuser Ostsee, které přispěje ke zvýšení atraktivity regionu. Náklady na tyto rekultivační práce činí zhruba 200 milionů eur v dalších dvou až třech letech,“vyčísluje Častvaj.

Je jisté, že vstřícné podnikatelské prostředí hnědouhelný byznys v Německu už nečeká. Pro budoucnost LEAG je klíčové, jak moc se mu bude dařit politické tlaky odrážet.