O muži, který před třinácti lety poprvé fáral

Vlistopadu roku 2004 navštívil jednu šachtu v Moravskoslezském kraji známý muž. Bylo mu třiačtyřicet let. Tento opavský rodák tehdy poprvé v životě sfáral nějakých šest set metrů pod zem, a když se vrátil zpátky nahoru, nešetřil obdivem k práci horníků, vyznal se ze svého vztahu k místnímu regionu a taky k OKD.

Ten muž se jmenoval Zdeněk Bakala a byl hlavní postavou společnosti RPG Industries, která OKD ovládla. Šachta, ve které český finančník zažil svou hornickou premiéru, se jmenovala Staříč. Spadá pod Důl Paskov. Ten měl zrovna včera naopak svou derniéru. Skončil.

Bakala měl v OKD derniéru už dřív. Společnost mu vydělala pěkné peníze, ale on se k ní úplně pěkně nezachoval. OKD se dostalo na pokraj vlastního zániku, k němuž nadále pozvolna spěje a po Paskovu bude v dalších letech zavírat i své zbylé šachty. Bakala společnost opouštěl s ostudou a s celonárodní nálepkou vydřiducha, zloděje a podvodníka. Prezident Miloš Zeman rovnou tvrdil, že je třeba ho zavřít...

V roce 2004 vypadalo samozřejmě vše jinak. MF DNES o OKD a Bakalovi dost psala. Ona toho tedy o něm psala dost i potom, ale v onom roce se to četlo tak nějak hezky. Sám Bakala toho ostatně také hodně hezkého povídal.

S odstupem třinácti let zní jeho slova jako z jiné galaxie… Zdeněk Bakala například při paskovské návštěvě tvrdil, že začal zdravit hornickým pozdravem Zdař Bůh. „Právě jsem to začal praktikovat,“řekl po své podzemní premiéře. Dole v dole strávil dvě hodiny, které se mu údajně velmi líbily: „Bylo to mimořádné a už jsem dokonce začal přesvědčovat pány z Paskova, aby mě pozvali znovu, až budou v dole instalovat novou technologii,“svěřil se nový spolumajitel Ostravsko-karvinských dolů. Když vystoupil z těžní klece, ochotně pózoval fotografům v nových hornických fáračkách, s přilbou na hlavě, psali jsme v MF DNES.

Při svém vstupu do OKD si horníků vážil. Aspoň to tedy říkal: „Lidé obecně vědí, že hornická práce je těžká a náročná. Ale je obrovský rozdíl, jestli to člověk ví, protože se to někde dozvěděl nebo dočetl, nebo jestli má možnost si na vlastní oči a na vlastní kůži vyzkoušet, jak se tam pracuje. Musím si těch lidí opravdu vážit.“

Horníci se k němu podle něj i hezky chovali: „Ona je tam trošku tma a člověk si musí pořád dávat pozor, aby mu něco nespadlo na hlavu, takže na všechny ty detaily kolem nemá čas. Ale všichni, s nimiž jsme se tam dole setkali, byli mimořádně aktivní a velmi přátelští.“

Docela by mne zajímalo, jak by to vypadalo při naprosto bizarní situaci, tedy kdyby byl Zdeněk Bakala na Dole Paskov včera. Myslím, že o nových technologiích by setkání s „pány z Paskova“rozhodně nebylo. A přátelští by chlapi, kteří včera vyfárali ze své poslední paskovské směny, k němu nejspíš také nebyli.

Mimochodem, ono to s tím přátelstvím nebylo zas tak žhavé ani v onom listopadu roku 2004. Horníci mluvili o finančníkovi s despektem: „Tenhle nás při první příležitosti prodá,“shodovalo se jich pár při Bakalově návštěvě. On to vyvracel. „V OKD jsme jako dlouhodobí finanční investoři, chceme je dál rozvíjet,“řekl v Paskově.

26. listopadu 2004 na stejném místě také tvrdil, že se do Paskova určitě vrátí. No, sice vím, že bez podivné privatizace, za kterou to pravidelně schytává jiný muž – dnešní premiér a někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka – by se třeba Zdeněk Bakala k žádným dolům za okolností a částky, které se dodnes propírají, nedostal, ale ten návrat do Paskova bych mu fakt nedoporučoval.