Zelená barva, očista a jarní úklid. Copak jsme špinaví?

Otevřu tiskovinu a narazím na očistu. Otevřu druhou a dozvím se, že se mám očistit. V další se pro změnu dozvím, že mám vyplavit z těla škodliviny očistou, abych se uzdravila. Někdy mám pocit, že všichni se čistí. Ale od čeho?

Říkají, že od nemocí. Jedním z mnoha rysů dnešní doby se stal předpoklad, že všichni jsme nemocní a musíme rychle nastartovat ten či onen ozdravný proces. Jíst jenom zeleně, jíst, vlastně pít takzvané smoothie neboli rozmixované cokoli zelené, například trávu.

S jarem se hustota doporučených očist ještě zvyšuje. Úzkost z naší údajné špinavosti zvyšuje všeobecný pocit strachu, další jev tak charakteristický pro dnešek. Je to paradoxní, čím více se lidem dobře daří, čím vyššího věku se dožívají, čím méně jim hrozí nemocí, tím více se bojí. Trend zdravého života by neměl hraničit s choromyslností. Život je svojí podstatou nehygienický a to je na něm krásné. Otevřu tiskovinu a narazím na jarní úklid. Otevřu druhou a narazím na doporučení, abych všechno vyhodila. V další se pro změnu dozvím, které bio úklidové prostředky zbaví mě i můj byt všech nemocí.

To už se mi chce křičet, že jsem zaplaťpánbůh zdravá! Knížka Zázračný úklid od Japonky M. Kondo se stala celosvětovým bestsellerem. Z úklidu se dělá věda, vymýšlí se strategie i nové metody, dozvídáme se, že úklid je radostnou a očistnou (jak jinak) záležitostí, která nás zbaví všech nemocí (jak jinak), které nám hrozí. Mám ráda pořádek a minimalismus v bytě i v životě, ale reaguji na určitou militantnost, kterou začínám pociťovat ve všech zaručených receptech na zelený, rozuměj, čistý neboli šťastný život.

Vadí mi, když se něco předkládá jako jedině možné. Znám lidi, kteří nejsou schopni udržovat pořádek, přesto jsou skvělí ve svém oboru. Znám lidi, kteří nejedí zeleninu, a přesto se těší výtečnému zdraví. Vždy je víc možností a cest. Jarní úklid a očista či předvelikonoční půst mohou být příjemnými předěly v životě. Ale nevím, proč se o nich musí psát úplně všude. Dlužno říct, že přístup k úklidu i čistotě víceméně charakterizuje dobu. Dřív se uklízelo jinak než dnes. Asi nejmarkantněji je rozdíl znát v přístupu k dětem, především k těm čerstvě narozeným. Dřív se děti rodily do téměř antiseptického prostředí.

Domácnosti se pro ně dezinfikovaly, také ženy si před kojením potíraly ňadra dezinfekcí, dětské oblečky i pleny se vyvářely a při vysokých teplotách žehlily ze dvou stran, úzkostně se dodržovalo šestinedělí. Kolem miminka se vytvořil téměř jakýsi antiseptický poklop.

Větší děti se nutily k úklidu na úkor her a fantazie, dbalo se na to, aby se nezašpinily. Většina těchto věcí se už dnes nedodržuje. Dětský psycholog Jiří Los přišel s nádhernou poučkou „bordel v bytě zdravé dítě“.

Můj ajťák má zase jinou životní poučku: „Bordel člověk může mít kdekoli kromě počítače.“Někdo zase tvrdí, že „pořádek je pro blbce“.

Podle mě je vyloženě nepořádný málokdo, existují ale dva druhy lidí – ti, kteří potřebují pořádek ve svém domově, a ti, kteří potřebují pořádek v organizaci času. Já si myslím, že veškeré očisty a úklidy se hlavně nesmějí zvrtnout v teror, ať už dobrovolný, či nikoliv.

Dalším trendem dnešní doby je totiž podivný perfekcionismus, kdy se ze všeho dělá manažerský úkol, kterého je nutno se dokonale zhostit. Ale ne každý může a chce být tak perfektní, jak doba žádá, a nedokonalý člověk pak propadá depresím. Chtěla bych otevřít aspoň jednu tiskovinu a dočíst se třeba toto: Začněte si zpívat! Hlasitě a z plných plic! Naplní vás to blahem.