Až na jaře

Papírovou krabičku, kterou dostal od paní učitelky, David otevírá hned, jak se za ním zavřou dveře školy. „Podívej, mami, je tam i džusík,“hlásí nadšeně, jak se probírá drobnými dárky. Před pár minutami ho jako jednoho z prvních zapsali na základní školu ve středočeských Černošicích.

Tak jako jeho čeká v těchto dnech první oficiální cesta do školy 138 tisíc budoucích prvňáčků, bude jich zhruba o sedm tisíc méně než v loňském roce. A poprvé jdou k zápisu až na jaře – ministerstvo školství termín posunulo z ledna na duben. Očekávalo, že žáci budou zralejší a nebude tolik odkladů docházky. Jenže už po prvních dnech se zdá, že jich bude zhruba stejně. Pozdní termín rodičům navíc zkrátil čas na návštěvu poradny.

David byl včera už na druhém zápisu. „Čekáme, jestli ho zapíšou na první škole, tohle máme jen jako alternativu B. Je to naše spádová škola, máme jistotu, že ho vezmou. V pátek jdeme na zápis ještě do jedné, takové svobodnější školy,“vysvětluje jeho maminka Michaela.

Podle čeho školu pro syna vybírali? „Aby to nebyl úplný logistický nesmysl. A také aby ho učení bavilo, aby to nebyl nějaký extrémní stres, který by v něm zabil přirozenou zvídavost. Důležitá byla i nabídka jazyků,“říká Michaela.

Vzdálenost školy od domova je vedle dobré pověsti jedním z nejdůležitějších kritérií. „Já jsem svoje dětství strávil na cestách do školy, od čtvrté třídy jsem jezdil přes půl Prahy do sportovní třídy a kamarádům, kteří nemuseli, jsem záviděl. To bych synovi neudělal,“vysvětluje Petr Kratochvíl.

Jeho malý Adam se sem těší. „Ale jen do třetí, do druhý a do první. Paní učitelka ve čtvrtý a v pátý je přísná, to vím od Denise,“informoval se předem budoucí prvňák.

Od školy je výhled na kopce nad Berounkou, svítí slunce a rodiče, jejichž děti mají zápis už za sebou, nikam nepospíchají. Je krásně. Jenže zatím to vypadá, že jarní počasí by mohlo být oproti plánu ministerstva jediným bonusem, který ze změny termínu vyplyne.

„Žádostí o odklad máme zhruba stejně jako v minulých letech,“říká Eliška Syřínková, ředitelka 25. základní školy v Plzni. K zápisu tam už v pondělí dorazily zhruba dvě třetiny dětí ze spádové oblasti.

Ředitelka však zároveň předpokládá, že posun termínu zkomplikuje situaci rodičům těch dětí, které na školu ani o tři měsíce později zralé nejsou, a odklad by proto potřebovaly. Na podání žádosti mají tak jako v předchozích letech čas jen do konce května. I letos k němu však potřebují posouzení z pedagogicko-psychologické poradny. Dokud byly zápisy v lednu, měli rodiče na návštěvu poradny několik měsíců, letos je to jen pár týdnů.

„Když u nás rodič požádá dnes, dostane termín až na podzim,“říká Syřínková. Rodina sice může zkusit i takzvaný dodatečný odklad až poté, co dítě nastoupí do školy, pro dítě i učitele je to však komplikovanější.

Posoudit školní zralost šestiletého dítěte není podle Syřínkové vždy jednoduché, proto je pro povolení odkladu návštěva poradny povinná. „Dítě může umět všechna písmenka, ale nemusí být sociálně vyzrálé nebo neunese delší soustředění,“ říká ředitelka školy. Menší schopností soustředění se podle ní dnešní prvňáci nejvíc liší od svých předchůdců. „Jsou zahlcení podněty,“říká.

Realističtější naopak bývá to, co od školy očekávají, a jejich představa o budoucí profesi.

„Až budu dospělý, budu dělat autovou práci,“říká šestiletý David. Jeho budoucí spolužák Adam by chtěl být pro změnu malířem, tím, který maluje zdi. A Ema? „Chci být kadeřnicí, abych mohla střihat a česat lidi, protože česání mám nejradši, češu panenky a to se mi líbí,“ svěřuje se budoucí žákyně černošické základky.

K zápisu včera podle pravidel přišly i děti, které do klasické školy nakonec chodit nebudou. „Patříme sem, proto jsme u zápisu, ale požádáme o domácí vzdělávání,“říká Jana Zelinková. Její dcera bude chodit do vznikající soukromé školy, kde na ni čeká ve třídě méně dětí a učitelé se jim věnují individuálněji. Protože však nemá oficiální ministerské uznání, dívka bude muset chodit do běžné školy na přezkoušení. A ta jí musí držet místo podobně, jako kdyby byla její žákyní.