S Kafkou bych rád zašel na pivo
Více než devadesát let po smrti Franze Kafky o něm stále nevíme vše. Tůkazem je jeho nová biografie. PRAHA První kniha z celkem třídílné série německého autora Reinera Stacha nese název Franz Kafka – Rané roky a má více než 600 stran. Mohl jsem psát jen o situacích, které byly zdokumentované. V rámci raných let jsem neměl k dispozici deníky ani dopisy, a tak mi posloužil hlavně denní tisk. Když jsem chtěl vědět, jestli Kafka jako dítě zažil střety mezi Čechy a Němci, musel jsem provést rešerše v novinách. A skutečně se to stalo. Těžké boje se odehrávaly přímo pod jeho okny. Nejvíc ho ovlivnilo, jak jeho otec využíval svou moc a neměl k tomu důvod. Nemusel nic vysvětlovat. Prostě rozhodoval a Kafka musel poslouchat. Tyhle situace se mu poté vracely i v dospělosti – v práci i ve škole, kde nevládla přátelská atmosféra jako dnes. Nadřízení jen vydávali rozkazy, učitelé jen zadávali úkoly. Druhým problémem byla osamělost. Mezi prvním a pátým rokem života byl pořád sám. V jeho dílech se to pak opakuje. Protagonista Procesu je také osamělý, nemá přátele. On sám sebe označoval za slabocha. To patřilo k jeho obranné strategii. Říkával, že je ten, kdo vždy prohrává, tak od něj nikdo nemá nic čekat. To má společné s Flaubertem. V rodině mu také namlouvali, že je idiot, a tak tu představu převzal.
Kdyby spolu žili déle, byla by to Milena Jesenská. Ona by prohlédla jeho obrannou strategii a řekla mu, že musí leccos změnit. A on by se jistě změnil. Protože ve skutečnosti slaboch nebyl. Vždy, když nastaly krizové situace a byl pod tlakem, získal nové síly a energii.
Dopisy a literaturou. Ona znala nejdříve jeho texty a teprve poté poznala jeho osobně. Okouzlil ji, protože pro ni měl pochopení. Dokázal se vcítit do její situace. To moc mužů té doby neumělo.
Určitě přístup k jeho dílu v 70. a 80. letech ve spojitosti se sociologií, náboženstvím a psychoanalýzou. Svou vinu nese také Max Brod, protože z něj udělal světce. To nám jej vzdálilo. Se světcem nemůžete jít na pivo. Chtěl a mohl by mi upřímně říct, co si myslí o Brodově díle, protože podle mého soudu jejich přátelství fungovalo jen proto, že se o tom nebavili do hloubky.
Proto mě to tak zajímá. Ale byl tam moment, kdy mu v roce 1909 Brod přinesl sbírku svých básní, kterou chtěl vydat. Bylo jich celkem 130. Kafka 60 z nich vyhodil. Dal bych jim k přečtení jeho dopisy. Z deníků také existují vtipné pasáže, v nichž by se jim zalíbil. Pak bych přešel na krátké prózy. A teprve poté bych jim dal Proces nebo Proměnu.