Summit titánů: Sblíží pana Si a Trumpa Islámský stát?

Nejmocnější muži světa se dnes poprvé setkají tváří v tvář. Oba tuší, že s protějškem bude těžké pořízení. Spojit je může boj proti islámskému teroru. PEKING, WASHINGTON Sotva se mohou potkat dva z nejmocnějších světových lídrů, kteří jsou osobnostně tak rozdílní.

Jako voda a oheň.

Jako jejich země a politické systémy.

Čínský prezident Si Ťin-pching je muž protokolu a mocenského zákulisí. Nejsilnější vůdce Číny od dob Mao Ce-tunga se zřídkakdy nechá fotografovat bez státnické pózy a pečlivě nagelovaných vlasů. Bývá číhavě napjatý, pousměje se jen sporadicky. Vyjadřuje se frázovitou partajní hantýrkou a svůj osobní život ukrývá hluboko ve stínu. Není známo, že by se vyskytoval na některé z globálních internetových sítí – mnohé z nich ostatně blokují přičinliví čínští kybercenzoři.

To Donald Trump je živel. Občas působí, jako že dřív mluví než myslí. Je impulzivní, provokující a nepředvídatelný. Dlouholetý realitní magnát si libuje v záři reflektorů a své politické odpůrce ze všeho nejraději známkuje pomocí urážlivých tweetů. Někteří pozorovatelé z řad Trumpových odpůrců dokonce jízlivě naznačují, že nynější vůdce kapitalistického světa přijal populistický jazyk a dokonce taktiku, jež byla charakteristickým znakem předsedy Maa, někdejšího zakladatele komunistické Číny.

Tito dva zcela odlišní muži spolu budou muset nějak vyjít. Řečeno se špetkou patosu, závisí na tom do značné míry osud celé naší planety.

Jedno je jisté už teď: Až si tyhle dvě těžké váhy dnes pohlédnou do očí v luxusní rezidenci Trumpových Mar-a-Lago na Floridě, půjde o hodně. Pompézní prostředí ani jemné diplomatické zvyklosti nezastřou urputnou snahu obou státníků o vyvážení nejdůležitějšího bilaterálního vztahu na světě.

Jak si obě velmoci navzájem stojí, to je od Trumpova zvolení prozatím nejisté. Čínská média přitom soudila, že Donald Trump by mohl vůči jejich zemi uplatňovat méně konfrontační politiku než jeho předchůdci. Avšak nynější šéf Bílého domu už během své kampaně vinil Peking z nekalých obchodních praktik a z manipulace s měnou. Hrozil zvýšením cla na zboží z této asijské země, dokonce zpochybnil čínský „svatý grál“– politiku jedné Číny.

Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že v hlavních bodech společné agendy „summitu titánů“– jimiž jsou vzájemný obchod (USA mají dlouhodobě s Čínou obří schodek) a jaderná hrozba Severní Koreje – půjde jednání dosti ztuha, a pokud některá ze stran nenadělí partnerovi nečekaný dárek, průlomu se sotva dočkáme.

Je tu však jedna záležitost, na níž se obě země bez problémů shodnou a která by mohla oba vůdce sblížit. Jde o boj s islámským terorismem, především s Islámským státem.

Zničení Islámského státu je jedním z hlavních cílů Trumpa v Bílém domě. Naposledy o tom hovořil v pondělí se svým egyptským protějškem Abdalem Fattáhem Sísím.

Zvláště poté, co Islámský stát počátkem března vůbec poprvé pohrozil Číně velkým útokem, přitvrzují tamní úřady i proti domácím muslimům, v nichž spatřují potenciální následníky teroru (byť do značné míry účelově). V prvé řadě jde o odbojné Ujgury v provincii Sin-ťiang na dalekém čínském západě. Peking si už dlouho stěžuje na dvojí metr Západu, který podle něho vnímá Ujgury jako pronásledovanou menšinu a nechce vidět teroristický charakter některých separatistických ujgurských organizací, jež mají vazby na al-Káidu a Islámský stát.

Pokud by Si Ťin-pching nalezl v Trumpovi vnímavého posluchače ohledně těchto čínských obav, není podle analytiků vyloučeno, že Amerika by dostala něco na oplátku.