Průvodce arogantní hloupostí
Poprasku, který na jižní Moravě vyvolala jedna nenápadná arogantní knížka, by se člověk mohl smát. Kdyby... ale k tomu se dostaneme.
Pro ty, komu ten případ náhodou unikl, to shrňme: město Brno vydalo „alternativního průvodce“, který upozorňuje na jiné zajímavosti než obvyklé bedekry. Má turisty nalákat třeba na „ruch sídlišť“, bývalé dělnické čtvrti či svérázné putyky. Zkrátka rázovitá zákoutí. Celé to má být velice autentické – tohle slovo se i v kratičké anotaci opakuje čtyřikrát.
Dobrá, to se autentickým týpkům, kteří hledají takové autentické věci, možná i může autenticky líbit. Háček je v tom, že je tam jedna kapitola i o okolních městech...
Prý v nich na vás dýchne „deprese, nicota a prázdnota“. Jsou prý „pomníkem ztráty lidské soudnosti“. Nebo si tam postavili „skrumáž kýčovitých budov, které jsou výsměchem elementárnímu vkusu“.
Kapitola je to poměrně podivná. I nezaujatý člověk, který nemá nic společného s Brnem ani s potrefenými maloměsty, v tom jen s obtížemi hledá aspoň náznak nějakého vtipu. Pokusy o nadsázku vyznívají trapně a stopy sarkasmu nejsou drsně zábavné, ale jednoduše zlé.
Starostové těchto měst jsou hluboce dotčeni. Pobuřuje je zejména to, že brožurka vznikla za městské peníze, a je tedy de facto oficiální.
To nyní pomiňme. Brněnští radní ať si platí, co chtějí, jsou to ostatně převážně peníze tamních poplatníků a ti to vidí. Podívejme se na celou taškařici z pohledu elementárního vkusu, kterého se autor té ošklivé kapitoly dovolává.
Jistě, když budeme chtít, na každém městě najdeme něco nepěkného – v duchu starého vtipu Ivana Mládka, že na každé sebekrásnější ženě se dá najít něco hnusného. Ale proč to dělat? Když zrovna tak se kdekoli – a to opravdu kdekoli, i ve městech všeobecně považovaných za zanedbaná a nehezká, dá najít něco pozoruhodného a jedinečného.
Což dobře vědí místní patrioti. Lidé, kteří se tam narodili, žijí tam, či – když budeme opravdu sentimentální – tam mají babičku. A třeba i v rámci svých možností dělají leccos pro to, aby to tam postupně bylo lepší a lepší.
Říct těmhle lidem, že jsou zabednění vidláci, kteří žijí v zoufalé díře, je nejen „autenticky“urážlivé. Ono je to opravdu hrozně hloupé. A hlavně to není pravda.
Zvlášť když – přiznejme si na rovinu – ve velkém městě Brně není zrovna málo lidí, kteří mají komplex z jiného, ještě většího města. Trochu to připomíná klasickou školní situaci, kdy čtvrťák dostane nakládačku od páťáků a jde si zchladit žáhu na nějakém neduživém třeťákovi. S tím rozdílem, že v Praze nikoho nenapadlo napsat do nějaké brožurky něco posměšného o Brně. Proč by to také někdo dělal, že? O Brně...
Obyvatelé sebevědomé metropole se mohou nad lokálním sporem kdesi na jižní Moravě jen blahosklonně usmívat. A přesně takhle blahosklonně by se nad tím usmíval i autor Výstřelu... jenže si náhle vzpomněl, že zrovna nedávno si na sociální síti zablokoval člověka, který systematicky haněl jeho milovaný Žižkov. Ne nějaký Moravský Žižkov (jak by asi stálo v „autentickém průvodci“), ale ten opravdový, pražský!
A s jak rezolutním, nekompromisním a definitivním kliknutím si ho zablokoval, neřáda!
Ano. Nikdo nejsme úplně nad věcí, když někdo pomlouvá město či ves, které máme opravdu rádi. Zvlášť když to nemyslí jako fór.
Proto si tu něco upřímně prozraďme. Nejlepší místo je to, ke kterému máte vztah vy. A vy. A vy.
A Žižkov.