Tady nám víru neberou!

Před domem na okraji Mšeckých Žehrovic na Kladensku stojí dřevěný historický povoz. Kolem něj vede pečlivě zametená kamenitá cesta na dvůr, na kterém stojí v řadě vyrovnané žlutozelené traktory. Právě tady žije náboženská skupina Dvanáct kmenů, kterou před čtyřmi lety v Německu nechvalně proslavil skandál po policejní razii v souvislosti s údajným týráním.

„Je to tady dobré, lepší než v Německu,“usmívá se Němec Štefan Klein a v dílně se zemědělskými stroji přebírá brambory na sadbu. Pak se chystá vyspravit pařníky, které poničila zima a vítr, zatímco ženy v šátcích odcházejí s dětmi.

Štefan naráží na to, že před časem žila velká část komunity v Německu. Jenže měla značné potíže s tamními úřady. Členové komunity odmítali posílat děti do školy, což se v Německu nesmí. Povolení vyučovat doma sice nakonec dostali, jenže pak se objevilo podezření, že své děti bili, když neznaly učivo. Situace se vyhrotila v roce 2013, když německé úřady odebraly skupině čtyřicet dětí kvůli týrání a učitelku poslal soud v Augsburgu na dva roky do vězení.

Už po razii se část komunity přestěhovala do Česka, zbytek se za nimi vydal na konci loňského a začátkem letošního roku. Jejich česká komunita tady fungovala už asi deset let. Vedl ji Aleš Heuler, jenž si nechá přezdívat Alon. V restituci tady získal louky, polnosti a několik domů. Navíc komunita využívá toho, že v Česku je domácí výuka běžná a k trestání dětí přistupují Češi volněji než Němci.

Lidé z Dvanácti kmenů jsou od obyvatel Mšeckých Žehrovic rozpoznatelní na první pohled. Obvykle nosí vlněné svetry a typickým znakem jsou plátěné kalhoty s širokými nohavicemi. Prohlašují, že chtějí žít alternativním stylem života, zdůrazňují, jak jsou soběstační, všechno, co potřebují k životu, si sami vypěstují a vyrobí. A že to dělají „postaru“. Jenže při pohledu na moderní zemědělské stroje jde spíš o romantickou představu než skutečnost.

Kdo by čekal středověkou pospolitost, bude zklamaný. Žádné svícení loučemi, žádné obdělávání pozemků ruchadlem. Kromě aut a traktorů se totiž Dvanáct kmenů nezříká ani dalších technických vymožeností moderní doby. Základy fóliovníku nedaleko farmy hloubí bagrem, na střechu domu si nechali položit fotovoltaické panely.

Členové komunity si nás měří nedůvěřivě, nikoli však nepřátelsky. Mluvit s námi přesto nechtějí a odkazují na Alona. Ten po chvíli přijíždí ve stříbrném opelu s vylepeným „déčkem“na dveřích kufru značícím německý původ auta.

„Obděláváme na čtyřicet hektarů. Teď nemáme čas, všichni jsou na polích,“omlouvá se. Je jasné, že nikoho cizího mezi sebe jeho lidé jen tak nevezmou.

Kolik lidí ve zdejší komunitě žije, není jasné. Starostka Romana Metelková odhaduje, že jich bude asi čtyřicet. Osm Čechů podle ní má v obci trvalý pobyt, zbytek jsou cizinci hlášení na cizinecké policii.

Členové komunity učí své děti doma, respektive v učebně, kterou na farmě zřídili. Podle starostky je kontroluje sociálka a zatím žádné potíže neshledala. Děti jsou pravidelně přezkušovány, aby mohly postoupit do dalšího školního roku.

Většina obyvatel Mšeckých Žehrovic si nové sousedy rychle oblíbila. Nakupují od nich biopotraviny, zeleninu, ovoce, mošty i pečivo a tomu, že by bili děti, nevěří. „Pečou výborný chléb, jedl jsem zázvorový, nebo ten s cibulí, ten byl vynikající,“zasní se soused bydlící přímo vedle farmy nazývané Uchované semínko. „Dělají také výborný mošt a zmrzlinu, tu hlavně, lepší jsem nikdy neochutnal,“dodává. Na soužití si prý nemůže rozhodně stěžovat. „Přes den pracují, večer chodí brzy spát. Ideální sousedé, žádné problémy tu s nimi nejsou,“chválí své sousedy.

Starostka Metelková oceňuje, jak jsou jejich děti poslušné. „To na mě by někdy mohli zavolat sociálku,“říká v žertu. „Já někdy ráno křičím, když pospícháme do školy. Od nich slyším jen klid a pohodu,“dodává starostka, která bydlí hned naproti farmě přes silnici.

Soužití však není tak úplně idylické. Některým lidem členové Dvanácti kmenů vadí. Překážejí jim a stěžují si, že se moc rozpínají. „Chtěli tady postavit pět obřích fóliovníků,“zlobí se jeden obyvatel na dvorku mezi haldami poházených polen, střešních tašek, železa a dalšího harampádí u polorozpadlého přístřešku. Pod jeho pozemkem se na poli patřícímu komunitě táhnou pečlivě upravené řádky. „Pět fóliovníků. Víte, jak by to vypadalo?“lamentuje. Jeho protestní petici proti fóliovníkům, ve kterých komunita pěstuje zeleninu, podepsalo asi sto lidí a komunita nakonec ustoupila.

Některým sousedům vadí i pařníky, které prý berou ostatním vodu. „To jsou tisíce litrů denně, co litrů, kubíků!“říká muž. „My si pomalu ani nemůžeme zalít zahradu, když je sucho, a oni?“mávne rukou. Nelíbí se mu ani jejich obchod se zeleninou. „Je to předražené, já to nekupuju, kde bych na to z důchodu vzal. Oni dostávají dotace, důchody, volvem jezdí na ředkvičky,“dodává nakvašeně.

Komunita Dvanáct kmenů, která čítá v Mšeckých Žehrovicích asi čtyřicet členů, má svá jasná pravidla. Životu pod jednou střechou říkají hrozen a v každém z domů, které v obci vlastní, bydlí několik rodin. Svobodní mají v domě jen jednu místnost, ženy a muži zvlášť.

Všichni se ráno a večer scházejí k modlitbám. Po snídani každý vyráží za prací – na vinice, do moštárny, na pole, na farmu, do fóliovníku. Všechny peníze, které komunita vydělá, jdou do společné kasy. Z té se platí vše, co je potřeba. Jejich víra vychází prý z raného křesťanství. Po vzoru prvních křesťanů slaví komunita i šabat a důležité židovské svátky.