Telnické ešusy okouzlily outdoor

Všichni je známe od táboráků a z prázdnin pod stanem. Lehké, skladné, hliníkové nádobí pro trempy, skauty i armádu se narodilo v telnické továrně pod Krušnými horami. A nyní toto nádobí zažívá comeback.

„Ešusy se v Telnici začaly vyrábět v roce 1948. Po válce armáda, policie ani Vězeňská služba neměly nic, potřebovaly levné nádobí. Dělalo se z pocínovaného železa a tvar byl už hodně podobný tomu dnešnímu,“říká Josef Alb, který telnickou továrnu v roce 1992 v privatizaci koupil, dal jí jméno Alb Forming a až do roku 2005 ji splácel.

A dodnes se zde vyrábí nádobí pro kempink a outdoor a patří ke špičce na světě.

Továrna na porcelán v Telnici byla založena v roce 1900 a vyráběla se v ní průmyslová keramika, jako jsou zásuvky, elektroporcelán a izolátory. Od roku 1925 v ní společnost Reichelmann vyráběla hliníkové a kovové nádobí, přičemž v době největší slávy zaměstnávala 700 lidí.

„Tenkrát nebyly hydraulické lisy, vše se dělalo ručně, chlapi byli řemenem přivázáni ke strojům a klackem tlačili hrnce. Kovotlačitelství dnes u nás zvládne jen pár lidí, ale běžně se stále používá v Africe a Indii. Tady se tehdy vyráběly třeba i konvice s labutím krkem, což jsou majstrštyky, které dnes nikdo neudělá,“líčí obdivně ve své kanceláři Josef Alb.

Za války se v Telnici dělaly i přídavné nádrže do letadel, pak přišlo znárodnění a továrnu střídavě vlastnily firmy Meva Roudnice či Sfinx České Budějovice. „My jsme pokračovali ve výrobě hliníkových ešusů, které se dělají dodnes. Někteří lidé je ale nemají rádi, protože když v hliníku vaříte čaj s citronem nebo zelí, tak ztmavne až zčerná. Lisujeme je proto i z nerezu, teflonu nebo titanu. Ty jsou hodně drahé,“popisuje Alb.

V Česku podle Alba ešusy stále patří k nejpoužívanějšímu kempinkovému nádobí. „Občas si je objedná armáda, ale už se jich zdaleka nevyrábí tolik jako před rokem 1989. Tehdy továrnu ročně opustilo zhruba 200 tisíc dvoudílných a třídílných sad, dnes tak desetitisíce,“tvrdí majitel firmy.

Možná by situace byla mnohem lepší, jenže za socialismu nikdo nemyslel na patent a český ešus ho nemá. „Začali je tak kopírovat v Číně a Indii, kde je nejčastěji dělají z nerezu,“uvádí Alb k osudu nádobí, jehož název vznikl z německého slova esschale – jídelní miska.

Alb Forming ešusy prodává do Majitel

celé Evropy. „Dnes spousta výrobců kempinkového náčiní utíká z Číny, protože má špatnou pověst. Čínské ešusy jsou sice nerezové, krásně se lesknou a cena je nízká, ale občas praskají. Víme to, protože lidé je reklamují, a tak se k nám občas dostanou. My hned poznáme, že to není náš výrobek,“popisuje majitel rodinné firmy, jež je jednou ze čtyř v Evropě, které produkují kempinkové nádobí.

Kromě esšálků v Telnici umějí vylisovat hrnečky se skládacím ouškem, talíře, misky, pánve, mlékovary, jídlonosiče i s termoobalem, bandasky, čajníky, technické výlisky pro letadla, titanové kempinkové soupravy, vařiče. Anebo cestovní samovar, v němž se voda vaří za tři minuty. Pětaosmdesát procent produkce firmy končí v zahraničí. Něco dodává pod vlastním jménem, ale také vyvíjí a dělá výrobky pro velké zahraniční společnosti.

„Momentálně se zaměřujeme na kempinkové a outdoorové potřeby. Naším největším odběratelem jsou sportovní řetězce, které vlastní sítě obchodů po celém světě. Hlavně dodáváme outdoorové nádobí, které jsme podle jejich požadavků vyvinuli. Má jejich značku a je tam pouze napsáno, že je to vyrobeno v České republice,“přibližuje šéf firmy, která má pod Krušnými horami tři výrobní haly.

Dříve firma měla obrat i více než 100 milionů korun, dnes je to okolo 50 milionů. Od roku 2001 je neustále v zisku. Dříve také zaměstnávala i 120 lidí, dnes kolem pětatřiceti. Už totiž skončila s výrobou nádobí pro humanitární organizace.

„Tendry na tyto dodávky jsou velmi složité a finančně náročné, protože ve skladu musíte mít neustále připravené tisíce sad nádobí. Už se mi do těchto věcí nechce pouštět,“vysvětluje Josef Alb.