Nemáte dost chleba? Jezte koláče!

Když poradila Marie Antoinetta hladovějícím Pařížanům, kteří si přišli stěžovat, že nemají dostatek chleba, aby tedy jedli koláče, považovalo se to za vrchol šlechtické arogance a ji to stálo hlavu. Jenže ona nebyla jen arogantní, byla také neinformovaná nebo drsněji řečeno, byla hloupá. Nechápala, jaké problémy má lid její země, protože žila v přepychu svého dvora ve Versailles. Dnešní evropské politické elity také žijí v přepychu svého dvora v Bruselu a i ony se chovají na pohled arogantně, ale ve skutečnosti jsou stejně neinformované, jako byla Marie Antoinetta. Když za nimi přijdou lidé, kteří mají obavy z budoucnosti, z nárůstu islamismu, teroristických akcí, nekontrolovaného přílivu migrantů a neustálého zadlužování, oznámí jim, že se není čeho bát, vždyť Evropa je jednotná a bude se konat summit. Naprostá ztráta empatie vládců k potřebám prostého lidu byla vždycky prvním krokem k revoluci nebo ke katastrofě.

Evropa přešlapuje na místě, vývoj jako by se zastavil. Prosím, nepovažujme za úspěch Evropské unie, že stále ještě tak nějak funguje ekonomika a lidé nehladoví. Nehladověli ani předtím. To, čeho bylo v posledních letech dosaženo a co se vydává za evropské úspěchy, to rozhodně není vývoj, s nímž by se prostý lid identifikoval.

Panovníci nejraději vydávají příkazy, které neustále zhoršují život těm, kteří se nemohou bránit, tedy prostému lidu. Na ty, kteří jsou mocní, si netroufnou. Proto se nezabývají nefunkčním soudnictvím, zbytečností řady úřadů, způsobem, jakým informuje Česká televize, naprostou zbytečností mnoha aktivistických organizací (často placených ze zahraničí a ptejme se proč). Hitem všech volebních kampaní je boj proti korupci, jenže tyhle sliby jsou další vějička na prostý lid, neboť v těchto aférách se pohybují výhradně politici, vysocí činitelé obecní samosprávy a kmotři, neznám případ, kdy by se na korupci podílela prodavačka, šofér nebo soustružník. Slogan „Skoncujeme s korupcí“by měl správně znít „Slibujeme, že my už nebudeme krást!“. Ale ani tomu bychom už asi nevěřili.

Kdykoli se hlas lidu považoval za něco, co obtěžuje a ruší velikost a vznešenost myšlenek panovníků, došlo ke změně. Evropská unie se vzdálila a stále se vzdaluje nejen prostému lidu, ale už i panovníkům jednotlivých zemí. Jsou tací, kteří se aroganci Bruselu postavili tvrdě, jiní opatrně, ale rovněž nekompromisně. Ti naši zatím odvahou rozhodně neoplývají, ale budou volby a určitě se jejich rétorika změní. Možná se odváží i nějakého činu. Ale to jsou v podstatě jen divadelní epizody. Podstatné je, jakým směrem se bude ubírat děj dramatu zvaného Evropská unie. V podstatě jsou jen dvě možnosti, buď zůstane, nebo se rozpadne.

Pokusím se o prognózu jako autor, který se snaží v historii hledat poučení a hlásá ideu, že dějiny se opakují, a to, co se děje dnes, je téměř bezprecedentní porušení všeho, na čem evropská společnost nejméně tisíc let vyrůstala. Z nabízených alternativ vycházím z teorie rozpadu Evropské unie a návratu k osvědčenému systému samostatných států, které spolu kooperují na principu výhodnosti (nikoli diktátu Bruselu).

Pokud si začnou jednotlivé země znovu rozhodovat o základních principech života svého lidu, pak dojde k velké polarizaci (ale k té dojde, i kdyby Evropská unie přežila). Jsou země, které upřednostňují neohraničenou ideu lidských práv na úkor stability tradičního systému. V těchto zemích s největší pravděpodobností rychle zvítězí islám a stanou se chalífáty. Jsou ovšem země, které upřednostní křesťanské kořeny tisícileté evropské společnosti nad lidskoprávní anarchií, a ty si možná v novém hávu uchovají tradiční demokratický a sociální systém. S ohledem na demografický vývoj (muslimů se rodí a bude rodit podstatně víc než křesťanů a ateistů) a hospodářský vývoj (ekonomika muslimských zemí je více postavena na těžbě nerostných surovin, obchodu a drobném řemesle, zatímco ekonomika tradičních evropských zemí na průmyslové velkovýrobě) dojde k odlišné dynamice vývoje jednotlivých oblastí a to povede k mocenským konfliktům.

To je jeden z možných scénářů. Možná se mýlím, nemám třeba takový rozhled jako jiní moudří lidé. Ale žádný z politiků dosud nepředložil dlouhodobou vizi, jak bude Evropa vypadat za tři generace a jak se projeví demografické a náboženské změny, pokud bude Evropská unie dál omezovat rozhodovací práva jednotlivých zemí. Pokud nepočítáme za prognózu žvanivé fráze o velké a progresivní budoucnosti, silné Evropě a multikulturním ráji.