Útěk ze Sibiře
Sibiřské zajetí – v pravém slova smyslu – nepochybně kdysi vypadalo jinak. Bylo bez luxusu, bez výplaty v milionech dolarů, bez zázemí. Jenže hokejista Vladimír Sobotka se přesto jako v zajetí cítil.
Za sibiřský Omsk už od loňského jara hrát nechtěl. Toužil po návratu do NHL, zpět do St. Louis. Kvůli zmizelému dodatku ve smlouvě však musel ještě rok zůstat na Sibiři. „Už to bylo v KHL trochu na hlavu. Láká mě lepší život za mořem, zároveň jsem si sám sobě chtěl dokázat, že na to stále mám,“líčil ve čtvrtek na pražském letišti.
Na vozíku měl dva bágly, k tomu sadu hokejek. A ačkoliv Omsk z play-off vypadl už před dvěma týdny, on za dalším právě odlétal. Za tím, které za pár dní začne v NHL. Mířil do St. Louis, za něž by už v neděli měl nastoupit proti Coloradu. A pak v bojích o Stanley Cup.
Nečekaným zvratem, snad i happy endem, tak končí jedna tříletá hokejová sága. Připomíná příběh manželů, kteří se spolu rozkmotří, rozvedou, ale po pár letech přijdou na to, že je mezi nimi stále silné pouto. Láska, kterou nic nezlomí. Před třemi lety se Sobotka cítil dotčený, uražený, když mu vedení klubu nechtělo po čtyřech sezonách služeb přiřknout roční gáži ve výši tři miliony dolarů. Nabízelo o 300 tisíc méně, což jsou svým způsobem „drobné“, a Sobotka se rozhodl: „Jdu do Omsku. Tam mě chtějí.“
Možná ho nasměroval agent, možná ukřivděná mysl.
Sobotka do Ruska skutečně odešel, ve druhé sezoně však poznával úskalí zdejších angažmá. V play-off odehrál jen dva zápasy, a když Omsk vypadl ve čtvrtfinále, obrátila se proti němu zloba fanoušků.
„Poslední tři měsíce jsem skoro nemohl chodit, natož bruslit. Mohla za to zlomená záda, a i když jsem to na ledě zkusil, nešlo to. Proto vás prosím, komentáře typu Zabiju tě nebo Nemůžu se dočkat, až ti dám přes hubu, nejsou potřeba.“
I vedení klubu se cítilo dotčeně, zvlášť když se stále objevovaly drby, že je blízko návratu do NHL. A tak po vyřazení odmítalo Sobotku pustit k léčbě do Prahy a na soustředění reprezentace. I proto se rozhodl odejít. Měl před sebou zářijový Světový pohár, po něm se chtěl připojit do přípravného kempu St. Louis. Ale už když počátkem září dorazil na přípravu, prosil novináře: „Hlavně se neptejte, kde budu hrát. Sám to nevím.“
Agent Petr Svoboda, někdejší zlatý střelec z Nagana, sliboval, že to na 100 procent bude v NHL, což Sobotka jen glosoval: „Asi tomu věří, když to říká. Ale nemůžu jít jinam, když jsem vázaný smlouvou.“
Sám tušil, že je zle. Kvůli ekonomické krizi v Rusku se totiž předělávaly hráčské kontrakty a u toho Sobotkova vypadla klauzule, že může po každé sezoně odejít do NHL.
Takhle mohl zmizet, jedině pokud by Omsku vyplatil náhradu tři miliony dolarů. A v Americe by tolik ani nevydělal. „Když se to řešilo před rokem, nebylo to moc příjemné. Každodenní telefonáty a dohady o tom, co je a není ve smlouvě... Proto jsem se rozhodl, že ukončím spolupráci s bývalými agenty.“
Zjevně chybovali. Situaci podcenili. Teď už ho zastupovala společnost Sport Invest, které se podařil solidní kousek. Nejdřív předčasně ukončila smlouvu s Omskem (platila do 30. dubna), pak agent Robert Spálenka dojednal, že ho St. Louis angažují ještě pro tento ročník. To je klíčové. Sobotka si „odpracuje“část kontraktu ve výši 2,75 milionu dolarů, který mu před třemi lety při handrkování s klubem určil nezávislý arbitr. Platil, přestože útočník prchl do Ruska. Od příští sezony se rozběhne nová tříletá smlouva, jež zaručuje celkový příjem Zpět do NHL 10,5 milionu dolarů. Sobotku přitom chtěl Omsk udržet. Nabídl mu kontrakt, který Spálenka označil za „nadstandardní“. Tím, že se však 29letý hráč rozhodl pro zámoří, zřejmě padá jeho účast na květnovém světovém šampionátu.
Zároveň možná spouští český letní „exodus“do NHL, protože elitní liga se zajímá i o brankáře Furcha, beky Šimka a Jeřábka či útočníka Kämpfa. Ty však zřejmě taková přestupová sága nečeká.