Flotila USA míří ke Kimovým břehům
WASHINGTON Spojené státy se snaží vytěžit co nejvíc ze „syrského efektu“, a tak teď posílají ke břehům KLDR údernou skupinu lodí v čele s letadlovou lodí Carl Vinson, která má na palubě devadesát letounů, což je víc než letectvo většiny států světa, a za sebou řadu válečných lodí.
Zpráva o pohybu flotily, což je rutinní záležitost, v nové mezinárodní situaci vyvolala velkou pozornost. USA očividně chtějí přitlačit komunistickou Severní Koreu, která v poslední době provedla několik raketových testů a podle agentury Reuters se chystá provést i jaderný pokus, silou své nečekané páteční akce v Sýrii.
„Útok na Sýrii byl varováním pro další země, které porušují mezinárodní normy,“řekl včera americký ministr zahraničí Rex Tillerson. Kontext je jasný. „Pokud porušujete mezinárodní dohody, nedodržujete závazky a stáváte se pro ostatní hrozbou, je pravděpodobné, že v určité chvíli přijde odpověď,“dodal ministr.
USA vypadají po útoku na Sýrii jako mnohem sebevědomější a akčnější mocnost. To do jiného světla staví i strohé prohlášení prezidenta Donalda Trumpa, že když nechce KLDR umravnit Čína, udělá to Amerika sama.
Zopakování podobného náhlého úderu, jaký minulý týden zasadila Sýrii, je však nepravděpodobné. I supervelmoc jako USA má ke zdrženlivosti řadu dobrých důvodů, přičemž prvním je nevypočitatelnost režimu v KLDR.
Pokračování ze str. 1 Spojené státy sice mají nesrovnatelně větší vojenskou sílu než KLDR, ale jejich úder, třeba jen omezený, by mohl vyvolat zdrcující odvetu KLDR proti Jižní Koreji. S tím je nutné zcela vážně počítat. Odvetný protiúder by vedl k obrovským ztrátám. Severokorejský režim má podél hranic rozmístěny zbraňové systémy, které jsou připraveny okamžitě zahájit palbu na jihokorejskou metropoli Soul a další města.
V aglomeraci Soul-Inčchon žije skoro polovina obyvatel Jižní Koreje. Na hranice je to blízko, takže předměstí jsou v dostřelu dalekonosných děl a raket. Ztráty na životech po prvním palebném přepadu, který by byl řízen automaticky, jdou podle různých analýz, které jsou pro Jižní Koreu běžným hororovým čtením, do desetitisíců.
Experti považují za reálné, že Severokorejci by napadli i Japonsko.
A nelze vyloučit, že by nasadili jaderné zbraně a bojové chemické látky. Vše je však pouhá teorie, velká neznámá: nikdo totiž není schopen odhadnout stupeň iracionality, s nímž by se v případě napadení, byť jen omezeného, režim choval.
Nepříčetnost, s níž se musí zcela vážně počítat, je tak nejpevnějším obranným štítem KLDR.
Nevypočitatelnost KLDR je tak vysoká, že když Američané před lety v demilitarizované zóně káceli strom, který jim vadil ve výhledu, pohotovost měla nejen letadlová loď, ale i letouny na Okinawě, a dokonce v Idahu v hloubi Ameriky.
Paradoxem je, že zatímco si všichni přejí pád tamního ultrastalinistického režimu, všichni se ho současně bojí, protože by zřejmě způsobil nezvladatelnou mnohamilionovou vlnu uprchlíků do Jižní Koreje a Číny.