Živí herci končí, princezna Leia vstane z mrtvých
Pokud se očistí od nánosu velkých slov o povinnosti, legendě, odkazu a cti, zní prostá zpráva následovně: Carrie Fisherová se i posmrtně objeví ve své nejslavnější roli coby princezna Leia v závěrečné epizodě vesmírné ságy Star Wars. Její bratr a dcera dali filmařům svolení, aby dodatečně použili hereččinu podobu.
Jinými slovy, hvězda vesmírné pohádky, která zemřela loni v prosinci v šedesáti letech, vstane z mrtvých. A je teď docela jedno, jakým způsobem, jestli se zrodí z kombinace nepoužitých starých scén, záskoku dvojnic a počítačových triků, nebo čistě digitální cestou.
Podstatnější je, koho vymodelují příště. Probudí se Vladimír Menšík s Jiřím Sovákem, aby mohlo vzniknout Což takhle dát si špenát II? Nebo Jiřina Jirásková, protože chybí do Světaček, moderní feministické verze Světáků? Nebo Jean Marais, neboť jiný hlas k masce Fantomase neladí?
Když dělá zázraky medicína, jde skutečně o život; přesto z posvátného povzdálí trousíme opatrné pochybnosti, co je ještě etické a co už za hranou lidské přirozenosti. V případě Hvězdných válek se vzkříšení nedělá ve jménu vědy, nýbrž zábavy; vážně je to zapotřebí?
Hereččin bratr Todd Fisher se svým rozhodnutím pyšní. „Leia je součástí příběhu a její přítomnost v něm má ještě větší sílu než kdykoli dřív, tak jako Obi Wan — jestliže je setnou, jejich váha ještě stoupne. Myslím, že dědictví by mělo pokračovat, že si lidé zaslouží, aby Leiu znovu měli. Patřila všem,“prohlásil Todd Fisher. Navíc vyjádřil víru, že závěrečný příběh série – předposlední, osmou epizodu ještě stihla herečka dotočit – bude hodný sestřiny památky. „Bez ní by to bylo jako přepisování Bible. Pro mě Star Wars znamená svatý grál vyprávění a s takovou tradicí zkrátka nic nenaděláte,“prohlásil. Až se nechce věřit, že mluvil jen o filmu, jakkoli kultovním a výnosném. Ale je opravdu tak výjimečný, že potřebuje oživovat mrtvé tváře, když třeba série Rychle a zběsile se s podobným nápadem ohledně zesnulého herce Paula Walkera již rozloučila?
Přinejmenším to není fér. Vůči divákům, kteří se ve finále soustředí právě a pouze na otázku, „jak tu Leiu udělali“, vůči ostatním hercům, kteří se mohou rozkrájet, a stejně budou až druzí, i vůči ikonické postavě, k jejíž důstojnosti patří i rozloučení.
Navíc zdánlivě ojedinělá rarita zaštítěná jménem Star Wars může spustit celou lavinu. Navenek to nebude zas taková změna, už dnes velkou část osazenstva hollywoodských velkofilmů tvoří digitální příšerky, zatímco živí profesionální herci zírající užasle k trikovému pozadí zosobňují menšinu, kterou by s rovnocenně přitroublým výrazem od hodiny nahradili roboti.
Pochopitelně pro robotické umělé herce, kteří nezlobí a nestávkují, by měli psát umělí scenáristé a dirigovat je umělí režiséři; recenze musí psát umělí kritikové, protože ti obyčejní nepochopí hloubku umělého díla. A v kinech se budou bavit umělí diváci šustící sáčky s umělým popkornem – zpět, ten chutná umělohmotně už dneska.
Leia se zkrátka stala dalším střípkem do mozaiky světa, který své modly nenechá v klidu spát, počínaje hologramem Michaela Jacksona a konče reinkarnací herce Petera Cushinga, jehož Tarkin z Hvězdných válek se pro film Rogue One oživoval více než dvacet let po hercově smrti. Jako by se právě před Velikonocemi, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, někdo zpupný rozhodl, že otevře i jiné slavné hroby.
Asi neviděl Mumii.