Až zbohatnou všichni Číňané, Země to nepřežije

Nevlastní auto, jeho domácnost z velké části pohání solární energie, jídlo v restauracích jí na váhu a telefon si pronajímá jako sako, ve kterém přednáší. Švédský politik Anders Wijkman přijel do Česka představit nový systém ekonomiky, která se jmenuje cirkulární, a podle něj v ní zanedlouho budeme fungovat všichni. Budeme muset.

Je to systém, který zajišťuje, že se věci budou používat opakovaně, a tím se bude vyrábět méně těch nových. Jejím úkolem je všemi prostředky zajistit, aby se materiály využívaly co nejdelší možnou dobu. Nechat materiály kolovat, ne je jen vyhazovat a nespalovat je.

Protože je na naší malé planetě hodně lidí a vyvinuli jsme si způsob života a spotřeby, které nemůže vydržet. Před dvěma sty lety bylo vše jinak, bylo nás málo, ale to se změnilo a my se musíme přizpůsobit. Tomu, že některé věci jako nerostné suroviny dojdou. Vzduch znečišťujeme tak, že nepůjde dýchat, měníme klima – a co je zcela zásadní, vytváříme strašné množství odpadu. Nebude dlouho trvat a na Zemi se nevejdeme. Ne. Stavebnictvím. Z něj vychází 20 procent odpadu. Když jdete kolem domu, který prochází rekonstrukcí, vidíte, že velkou část majitelé zboří a vyhodí jako odpad. Vyrobit stavební materiál ale vyžaduje ohromné množství surovin, které se musí vytěžit ze země – ocel, cement, hliník, ropa a plyn. Kdybychom ty materiály dokázali využívat chytřeji, nepotřebovali bychom toho tolik.

Ukážu to na hliníku: abyste ho vytěžili, potřebujete sto procent energie, ale získat ho znovu z použité plechovky bere jen pět procent energie. To je ohromný rozdíl. Nebo jiné odvětví, textilní průmysl. Na světě se vyprodukuje sto milionů tun textilií, ale použije se jen polovina. Zbytek se buď rozdrtí, nebo spálí. Zajeli jsme si systém, kdy si ničíme planetu pro výrobu něčeho, co nakonec stejně vyhodíme. Nedává to smysl a musíme to změnit.

Ano, ale víte, kolik je druhů plastů? Používáme je skoro ve všem, ale neumíme je zpracovat. Na recyklaci jich využijeme minimální část, a protože pro zbytek neexistuje jednotné zpracování, většina umělé hmoty je zase jen spálena. Vezměme můj iPhone. Zkuste si představit, že bych si ho nekupoval, ale mohl si ho jen pronajmout a že bychom to dělali všichni. Bylo by v zájmu firmy Apple ho vyrobit tak, aby vydržel co nejdéle, protože tím by na něm víc vydělali. Dnes je systém nastavený obráceně – firmy vyrábějí věci tak, aby dlouho nevydržely a lidé si je museli koupit znovu. Přitom by elektronické firmy měly mít zájem na tom, aby rozbitou věc získaly zpátky. V telefonu jsou součástky, které jsou tak cenné, že bychom měli mít povinnost je znovu využívat. Jenže si z těch starých vezmou jen měď a zlato a vše ostatní vyhodí. A i to je ten lepší případ, protože většina telefonů se k výrobci nevrátí nikdy. Přicházíme tím o peníze, znečišťujeme prostředí a měníme klimatické podmínky. Cirkulární ekonomka je metafora pro lepší využívání věcí, prodloužení jejich životnosti, recyklaci a údržbu. Je to nový systém, v němž se věci najímají, nikoliv vlastní. Ostatně, jak jste sem přijela?

No vidíte. Vážíte zhruba sedmdesát kilo, vaše auto asi půl druhé tuny. Není zrovna moc chytré převážet sedmdesát kilo tunou a půl. Vy odhadem své auto používáte zhruba 5 procent jeho času. Zbytek času jen někde stojí. A to je hodně hmoty za hodně peněz na to, aby jen tak někde stálo. Z benzinu, který spotřebujete, je z velké části hlavně teplo a znečištění. Polovina Prahy jsou silnice. S výjimkou dopravní špičky jsou ty ulice většinu času prázdné. Přitom vy nepotřebujete svoje auto vlastnit. Potřebujete ho užívat a stačilo by vám ho mít v určitých chvílích.

V některých zemích už to tak funguje, třeba ve Švédsku a v dalších šesti evropských zemích má automobilka BMW aplikaci, kde si najdete nejbližší volné auto, za poplatek dostanete kód, kterým si ho odemknete, a jedete. Je to založené na důvěře, že s autem neodjedete za hranice, ale má GPS systém, tak je přesně vidět, kde zrovna je. Nepotřebujete auto vlastnit, stačí vám si podle telefonu najít nejbližší volné, nasednout a odvézt se tam, kam potřebujete.

Počítá se to podle kilometrů a je menší než za taxi, protože si ho řídíte sama. Ve srovnání s tím, co ušetříte za garáž nebo parkovací kartu a nepořízení auta, je to pakatel. Které podle vás ne?

Vidíte, omyl. Textilní gigant H&M zrovna ve Švédsku zavádí systém pronajímání. Můžete si pronajmout třeba sako nebo šaty. Proč je taky mít doma, když si to vezmete jen občas?

Ano, jenže my vyhazujeme čtyřicet až padesát procent jídla a v jiné části světa lidé trpí hlady. Ten systém je špatný.

Kupovat jen to, co opravdu sníme. Když jsem byl malý, nikdy jsme nevyhazovali jídlo. A dnes? Když vidím, jak jedí mí malí vnukové a co vše vyhodí, tak mě chytají mdloby. Ve Stockholmu máme restaurace, kde lidé platí jídlo podle váhy. Ty restaurace nic nevyhazují, protože nemají co. Na lidi funguje, že když musí zaplatit to, co sní, naberou si míň. Protože pro část lidí je to, že něco vlastní, součástí společenského statutu. Můžou tím demonstrovat svoje bohatství.

Vytvořily to společnosti, které potřebují Politik a spisovatel