Janžurová režíruje nenápadně

Iva Janžurová se zabydluje v prostorách pražského Divadla Kalich. Po úspěšné Božské Sarah zde nyní nastudovala klasiku Tennesseeho Williamse, kterou dokonce připravila i režijně.

Její Báječná neděle v parku Creve Coeur zapadá do dramaturgie Kalichu nenásilně. Příběh o jednom nedělním setkání čtyř rozdílných žen zpracováním neurazí, divákům nabídne solidně odehraný kus s důrazem na herce i text. Režie v podání Janžurové je však možná přívětivá až příliš, herečka režíruje nenápadně, starosvětsky.

Ono nevyřčené napětí nesplněných snů a strachu z hrozícího osamění totiž kusu místy trochu chybí. Zvláště v první polovině se herečky rozehřívají, chybí jim ostřejší rysy povah. Obzvláště jindy charismatická Lucie Žáčková má v roli Dorothey těžkou práci – polovinu času tráví zavřená ve vedlejší místnosti, kde ji ovšem divák stále vidí. Když zrovna nekomunikuje s ostatními přes dveře, jen podivně trčí v prostoru. Kus tak dostane spád až s příchodem Barbory Munzarové. Do role impulzivní Heleny se položila se vší vervou – hraje ji jako naoko sebejistou, avšak uvnitř podobně zranitelnou, jako je zbylá trojice. Janžurová v roli senilní slečny Gluckové dodává hře tragický ráz, vyloženě komickou figuru pak má na starosti Sabina Remundová jako nedoslýchavá Bodey.

Souhra všech čtyř povah je ve Williamsově kusu zásadní, dá se tedy očekávat, že s přibývajícím počtem repríz si Báječná neděle v Creve Coeur sedne více. Zatím nabízí divákům poklidnou činohru s dobrými herečkami a trefnou hudbou.

Báječná neděle v parku Creve Coeur Divadlo Kalich