„Vila měla být památkou už dávno“
V pořadu Rozstřel se historik architektury Zdeněk Lukeš zastal majitele „režné vily“Jiřího Šaldy
PETŘINY Architekturu vily na Petřinách s netypickou fasádou z režného zdiva obyvatelé Prahy 6 hned tak neuvidí. Zůstane totiž pod černou plachtou s veršovaným textem. Objekt zakryl jeho majitel na protest proti postupu úřadů. Plachtu tam chce ponechat do té doby, dokud ministerstvo kultury objekt nezbaví statusu kulturní památky.
„Nejvíce mě mrzí, že odborná instituce, jakou je Národní památkový ústav (NPÚ), vydá nejdříve souhlas ke zbourání domu a za tři měsíce na to vydá naprosto odlišné stanovisko,“uvedl v pořadu Rozstřel na iDNES.tv majitel vily Jiří Šalda.
Rozhodnutí je zatím nepravomocné a Šalda se proti němu odvolal. Pokud rozhodnutí o zpamátnění nabude právní moci, bude to pro Šaldu znamenat zákaz bourání i jiných významnějších zásahů.
Také další host Rozstřelu, historik architektury Zdeněk Lukeš, uznal, že by se podobná rozhodnutí měla činit předtím, než začne nový majitel nemovitosti rozjíždět své záměry, ne během vznikajícího projektu. „Jsem přesvědčen, že je to dům, který by měl být památkově chráněn. Zápis o tom měl být ale podniknut už dávno,“uvedl Lukeš.
Pro vlastníka status památky znamená, že místo bourání bude muset budovu uvést do původního stavu, což je podle architekta enormně finančně nákladné. Proto ho také překvapuje, že na ministerstvu nikdo nepřijal zodpovědnost za předešlé rozhodnutí. Zároveň Lukeš dodal, že by ministerstvo mělo mít perfektní analýzu a zdůvodnění na několik stránek, nikoli je odbýt pár větami, jak tomu bylo v tomto případě.
Funkcionalistická vila z roku 1939 je podle jejího majitele a developera Jiřího Šaldy zanedbaná a kvůli vlhkosti se do ní nechce nikdo nastěhovat. Proto se rozhodl vilu nahradit čtyřpatrovým domem se třinácti byty a garážemi.
Jeden ze zastupitelů za Stranu zelených a člen komise pro územní rozvoj Antonín Nechvátal navrhl ministerstvu, aby vilu prohlásilo za kulturní památku.
„Zpočátku jsem se pousmál, když jsem se dozvěděl, že by budova měla být prohlášena za památku. Držel jsem v té době kladné vyjádření Národního památkového ústavu a odboru památkové péče pražského magistrátu, že dům mohu zbořit a postavit nový,“připomněl majitel vily Jiří Šalda.
Žil proto v domnění, že maximálně půjde o zdržení projektu, ale ministerstvo kultury po třech měsících od posledního rozhodnutí budovu nakonec za památku prohlásilo. Přitom podle Šaldy mělo ministerstvo společně s pražským magistrátem projekt ke schválení na stole hned dvakrát. Šalda považuje za hlavní problém svého případu – kromě protichůdných rozhodnutí – právě to, že úředníci neuvedli rozumný důvod, proč by dům měl být památkou.
„Jen jsem chtěl, aby mi někdo napsal, že dům je hodnotný proto, že byl postaven v určitém roce, určitým architektem, s určitou historickou hodnotou. Jestli ale dostanu prohlášení ‚Dům je celistvý‘, to pro mě není odborné zhodnocení,“řekl Šalda.
Vila je podle odborníků příkladem zdařilého funkcionalismu. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše je stavba kvalitní ukázkou pozdního funkcionalismu.
„Panu Šaldovi doporučuji, aby dům neboural. Jeho hodnota a význam porostou,“dodal Lukeš.