Co když to tam Trump Kimovi bouchne? Jaká jsou rizika
Kolem Severní Koreje přituhuje. Donald Trump zjevně chce problém vyřešit stůj co stůj. I vojenským úderem? WASHINGTON, PCHJONGJANG Washington, znepokojený pokroky Kimovy říše ve vývoji balistických raket, dává hlasitě najevo, že na severokorejské provokace hodlá reagovat opravdu rázně.
„Pokud porušujete mezinárodní dohody a stáváte se pro ostatní hrozbou, je pravděpodobné, že v určité chvíli přijde odpověď,“uvedl americký ministr zahraničí Rex Tillerson pro televizi CBS. S jasnou narážkou na KLDR. Ke Korejskému poloostrovu se mezitím blíží úderná skupina Carl Vinson amerického vojenského námořnictva. Ovzduší houstne, Pchjongjang včera pohrozil jadernou odvetou.
Nejspíš se jedná o maximální psychologický nátlak na diktátora Kim Čong-una, znejistělého už nedávným americkým raketovým útokem na syrskou vojenskou základnu Bašára Asada. Nemůže se však stát, že Trump – zjevný přítel rychlých řešení – nakonec vydá rozkaz k preventivním úderům na KLDR?
Situace je opravdu nebezpečná a vyloučit nelze vůbec nic. Na druhé straně Trumpovi poradci jistě vědí, že případný vojenský úder by s sebou nesl značná rizika. Možná si řeknete, že jde o čistě akademický problém, neboť Spojené státy hrozí KLDR už dlouhé roky, a vždy zůstalo u pouhých slov. Tentokrát je to však jiné. Severokorejské zbrojní programy totiž nyní poprvé překročily červenou čáru a jsou hrozbou i pro americké území.
A nyní zpět k oněm rizikům preventivního útoku. Především nelze předpovědět, jak by se následně zachoval severokorejský režim. Američtí stratégové proto musí uvážit, že útok může ve svém důsledku vystavit miliony jihokorejských a japonských civilistů zaměřovacím křížům severokorejských zbraní. Tedy spustit téměř garantovaný masakr.
Podle analýzy listu New York Times jsou pro útok tři níže uvedené možnosti. Přičemž netušíme, kterou z nich Trumpova vláda upřednostňuje. Víme jen to, že všechny tři jsou teoreticky na stole:
Znemožnit odpálení rakety Pokud by satelity zjistily, že se KLDR chystá odpálit rakety s jadernými hlavicemi, Američané by cíleně zničili odpalovací rampy. Háček spočívá v tom, že Severokorejci by mohli použít mobilní odpalovací zařízení nebo zařízení ukrytá v utajených podzemních tunelech. Riziko spočívá také v tom, že nelze zaručit, že se žádná raketa nedostane do vzduchu.
Série úderů ke zničení arzenálu Preventivní údery na jaderná a raketová zařízení mohou být kombinovány s kyberútoky, jež by narušily vojenské velení. Rizikem je, že po čase se zničená zařízení dají nahradit, takže úspěch by byl jen dočasný. Navíc by taková, byť jen omezená, akce téměř jistě vyvolala odvetu. Koordinovaný letecký či raketový úder na více zařízení může podnítit severokorejské obavy z invaze a totální válku.
Pokus vojensky svrhnout vládu Spojené státy by zahájily rozsáhlý útok, jehož cílem by bylo svržení severokorejského režimu. Podobně jako v Iráku v roce 2003. U tohoto scénáře jsou rizika nejvyšší. Pchjongjang by se v takovém případě pokusil použít vše, co má k dispozici, včetně jaderných a chemických zbraní. Potenciálně hrozí miliony obětí, obří uprchlická vlna a zatažení dalších států do konfliktu (přinejmenším Číny, neboť apokalypsa by se odehrávala na dohled od jejích hranic).
Z výše naznačeného lze pochopit, proč se zatím žádný americký prezident do podobného krajně riskantního podniku nepustil, byť Severní Korea bezesporu představuje značný bezpečnostní problém. Každý takový plán je totiž spojen s tak širokým souborem problémů a neznámých, Severní Korea: odhad doletu raket První fáze že se při bližším rozboru zdá téměř neuskutečnitelný.
Analytici upozorňují i na další důležitou okolnost: přes veškerou vojenskou převahu USA má KLDR jednu velkou výhodu – je připravena akceptovat rizika, obyvatele na ně cvičí a mobilizuje už od kolébky. Naopak američtí, jihokorejští či japonští civilisté jsou daleko méně ochotni přijmout hrozící nebezpečí války. letadlová loď USS Carl Vinson, raketový křižník USS Lake Champlain, torpédoborce USS Wayne Meyer a USS Michael Murphy Hwasong-6 (Scud), dolet až 600 km
Nodobg, až 1500 km
Musudan, až 3 500 km, ve vývoji Druhá fáze Hlavice
Američané by totální konflikt spíše později než dříve asi nakonec vyhráli. Náklady a důsledky, lidské, materiální a také strategické (Amerika by nutně ztratila jinde) by však nejspíš byly tak obrovské, že v Bílém domě by nakonec museli připustit: byl to špatný nápad řešit vojensky problém, který je v prvé řadě politický. Jaderný Kim Čong-un přece jen není Bašár Asad.