Chybí kunderovské romány

PRAHA Juan Gabriel Vásquez patří k nejoslavovanějším latinskoamerickým autorům současnosti. Do Prahy přijel představit svou nejnovější knihu Reputace. Román je nejvhodnější umělecký žánr pro prozkoumání minulosti. Vyprávění je skvělý nástroj, jak minulost vysvětlit. Všechny moje knihy jsou tak trochu investigací záhad, tajemství, temných koutů minulosti, o kterých příliš nevíme. Začíná to u nějakého odhalení. Nikdy jsem se jen tak nerozhodl pro nahodilé téma. Obecně však pro mě impulzem k psaní o minulosti bylo zjištění, ke kterému jsem přišel před pár lety. Spousta lidí si myslí, že minulost je daná a neměnná. Co se stalo, stalo se. Tak to ale není. Neustále se mění a je živá. Můžeme cokoliv objevit a minulost se začne měnit. Je nestabilní. Měl jsem pak na výběr dvě možnosti. Buď upadnu do hluboké deprese, nebo o tom začnu psát. A já radši píšu. Znovu šlo o historickou záhadu. Ve 30. letech žil v Kolumbii velmi vlivný karikaturista. Jenže jednoho dne šel do hospody, objednal si pivo a zastřelil se. Dodnes nevíme proč. Mě jeho práce včetně té nejasné smrti fascinovala, a tak jsem se pokusil takovou postavu přenést do současnosti. Karikaturisté totiž opravdu mohou silně ovlivnit mediální obraz někoho dalšího. Ne, jde o svobodu projevu a ta nemůže mít limity. Nedovoluje žádná ale. Na druhou stranu oni, jako lidé, kteří tvarují veřejné mínění, musí počítat s následky svých činů. Jejich vliv na veřejnost je bezesporu jasný a ty ohavné útoky, které se v Evropě odehrály v poslední době, to jen potvrzují. Během mého života se vnímání literatury a hlavně románu hodně proměnilo. Říkáme tak dnes téměř každé knize, která je fikce. Správně ale román charakterizoval Milan Kundera. Román by měl dělat něco, co může jen román. Měl by říkat něco, co může říkat jen román. Měl by odhalovat doposud nepoznaná zákoutí lidské existence, vzájemných vztahů. Jenže namísto toho nám většina knih jen dokola říká všechno, co už dávno víme. Stal se z nich zjednodušující zážitek, jenže by to mělo být naopak.