Hodně nostalgie z oranžových sedmdesátek

V sedmdesátých letech bylo všechno hnědé nebo oranžové. I tahle věta padne v novince pražského Divadla Na Fidlovačce, které ve své studiové scéně Komorní Fidlovačka uvádí v režii Martina Vokouna Třetí prst na levé ruce. Před diváky se tak v české premiéře dostává dramatická prvotina současného anglického herce Dermota Canavana, který očima svých dvou sester vzpomíná na mládí.

Hru totiž napsal pouze pro dvě herečky (v české verzi Martina Randová a Iva Pazderková), které se setkávají nad starými fotografiemi. Zápletka je to sice stejně zažloutlá jako ony fotografie ze sedmdesátek, Canavanovi se však naštěstí podařilo kus napsat svižně. Před diváky se míhají výjevy z raného dětství sourozenců, aby je plynule obě herečky okomentovaly z pohledu dospělých. Dětské hry se překrývají se špatnými zkušenostmi s násilnickou autoritou obdivovaného otce, milé vzpomínky se mísí s těmi navždy bolavými. V rychlém sledu se střídá rodinný krb početné irské rodiny, první pouliční seznámení i pozdější první ztráty a boje se sebou samým.

Obě herečky podávají nadstandardní výkon; jak se dá tušit, kus je doslova přecpán množstvím textu, který nelze jen tak odvykládat. Pazderková s Randovou tak střídají všechny věkové kategorie a rejstřík nálad svých sester v řádu minut.

Třetí prst na levé ruce přináší především opravdu hodně nostalgie, k čemuž pomáhají i dobové písně. Ostatně ta od Marthy Reeves and the Vandellas dokonce dala celé hře název.

Někdy je toho dětského výskání, povídání, klevetění a vzpomínání možná až tolik, že divák ztrácí pozornost. Ale asi právě proto potom tak silně udeří druhá polovina, která si z pojmu hořkosladká bere předně tu úvodní část slova. Ztratit pozornost by byla dost škoda i vzhledem k oběma herečkám. Kdyby se režisér Vokoun nebál trochu krátit a třeba se i vzepřel rozdělení na dvě poloviny, měl by Třetí prst na levé ruce účinek ještě větší.

I tak ale vznikla solidní činohra, navíc s vyčerpávajícími výkony.

Třetí prst na levé ruce Divadlo Na Fidlovačce