Řízný bek a milovník AC/DC, který je vděčný za místo v týmu

VLiberci se narodil, v klubu se učil hokej a také tu strávil drtivou část kariéry. Nemůže být většího patriota a srdcaře. Lukáš Derner není hvězda, jde o řízného defenzivního obránce, ale na severu Čech ho mají rádi.

Skromný a nenápadný chlapík trpělivě plní rozkazy trenérů, a přestože už je v Kristových letech, možná nejvíc z celého týmu oceňuje, že může hrát za Bílé Tygry. „Moc dobře si uvědomuju, že jsem součástí party, která je podruhé za sebou ve finále,“říká.

Derner nepovažuje úspěchy za samozřejmost. Ví, že kvalitní kádr a ekonomická stabilita nutně nemusí přinést sportovní výsledky. V živé paměti má letité strádání, opakující se zklamání a především chvíli, kdy klub v posledním kole baráže zachraňoval extraligu.

„Ta doba je naštěstí pryč a teď válíme díky příchodu kondičního trenéra Aleše Pařeza, který tu začal realizovat svou vizi. Jeho přístup byl pro nás novinkou, ale věřili jsme mu a na ledě to bylo brzy znát. Důležitý je pochopitelně i systém trenéra Pešána,“vypráví.

Řízný bek, který miluje říznou muziku AC/DC, si v hokeji musel všechno vydřít. Zpočátku se dlouho nemohl napevno usadit v libereckém týmu, často žehral na příchody zvučnějších obránců, a tak dvě sezony po sobě musel na hostování do Plzně.

Od roku 2008 je nepřetržitě pod Ještědem, přitom tehdy v létě silně uvažoval o odchodu do zahraničí. Zůstal a stal se z něj jeden z klíčových hráčů, spolehlivé výkony ho dokonce vyšvihly do reprezentace.

V ní se sice nikdy natrvalo neusadil, ale v Liberci je už stálice dávno. Především díky spolehlivosti a obětavosti, což se odráží v jeho pozitivní bilanci plus/minus.

„Tak jen doufám, že to dotáhneme do vítězného konce jako loni,“přeje si před finále s Kometou.