Jak Sobotka čistil, až vyčistil
Už dlouho nebyla ČSSD tak semknutá jako dnes. V panice ze ztráty pozic vypudila vnitřní opozici a snaží se ubránit, co jí ještě zbylo. O to hůře se ale bude hledat Sobotkův nástupce.
Vposledních týdnech padají v sociální demokracii oponenti předsedy Bohuslava Sobotky jako mouchy. Nejprve ohlásil úplný odchod z politiky vlivný poslanec Jeroným Tejc, v posledních letech nejhlasitější kritik poměrů ve straně. Po něm bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Také neřízená střela Vítězslav Jandák, rovněž bývalý ministr. A naposledy se kácí nejpopulárnější hejtman Jiří Zimola, kterého si stoupenci kritičtějších názorů ve straně opatrovali na střídačce, aby mohl naskočit hodně vysoko do hry, až nastane ten správný čas.
Mizení oponentů z významných postů a ze stranických kandidátek pro podzimní volby není jen dílem ďábelské strategie předsedy Sobotky, jak úplně zlikvidovat konkurenci v partaji. Mnohdy pomohla náhoda nebo vnější okolnosti. Ostatně hlavní oponenti se před čtyřmi lety vyautovali sami zbabraným lánským pučem. Sobotka už tehdy odmítl rady ke smířlivějšímu tónu a rozhodl se vyhrát tento střet 10:0, i s tím rizikem, že úplně odstavená konkurence mu dá v příštích měsících a letech zabrat víc než konkurence spolupracující.
Ale nestalo se, neformálního lídra kritiků Michala Haška loni zlomilo až třetí místo ČSSD v krajských volbách na jižní Moravě, partajní ikonu Zdeňka Škromacha zase dorazila senátní prohra s neznámou lidoveckou starostkou. Vlastně i Tejc se poroučel sám, dobrovolně a nečekaně, a stejně tak Zimola, tedy pokud Sobotkovi lidé kauzičce s přepláceným šéfem jihočeských nemocnic a chatou pro hejtmana sami trochu nepomohli na světlo. Strana bez akordu Je pravda, že exodus v ČSSD má spojující prvek: jde o lidi, kteří ve straně prohráli svůj boj. Neuspěli ve volbách, na sjezdu nebyli zvoleni do vedení, nedostali se na volitelná místa kandidátek. Vliv samotného předsedy a atmosféry, kterou v sociální demokracii nastolil, ale nelze pominout, protože prostoupila veškeré dění v partaji.
Sobotka se už od časů dávného soupeření s Haškem a zejména pak od lánského puče obklopil pretoriánskou gardou svých nejvěrnějších. A s její pomocí začal stranu systematicky čistit. Obsazováním lidí do funkcí, odstavováním rebelů, sestavováním kandidátek, hlasovacími dohodami na sjezdech. To vše s precizností jemu vlastní: ačkoliv není Sobotka žádný ranař, má jinou nebezpečnou vlastnost, a tou je výdrž.
Ne vždy byl sice úspěšný na sto procent, někdy musel přistoupit na dílčí kompromisy (tandem s Milanem Chovancem), zaříznout svého spojence (Jiří Dienstbier) nebo i uhnout s politickým kurzem (návrat ze středu doleva). Výsledkem čtyřleté očistné mise nicméně je, že vnitrostranická opozice v ČSSD dnes fakticky nee- xistuje, minimálně nemá jasnou strukturu a zřetelné mluvčí. Je jedno, zda se podíváte na sjezdem zvolené vedení, na širší předsednictvo a ústřední výbor anebo na čela kandidátek, vždycky jsou tam bezpečně prověření Sobotkovi věrní: Jan Hamáček, Alena Gajdůšková, Jan Birke, Roman Sklenák, Kateřina Valachová, Roman Váňa, Richard Dolejš...
Dopracoval-li se Sobotka v sociální demokracii k absolutní moci, získal s ní ale také absolutní odpovědnost. Od slabého vítěz- ství v parlamentních volbách na podzim 2013 už strana nevyhrála nic, v některých volbách dokonce ostudně paběrkovala. Preference setrvale padají a dávno už prorazily hranici 15 procent. Nepomohlo ani, když Sobotka na nátlak strany změnil kurz. Návratu z vandru za středovými liberály a zacílení zpět na tradičního levicového voliče už ale lidé neuvěřili: ať Sobotka před volbami uplácí tradiční příznivce ČSSD sebevíc, paradoxně to tentokrát vůbec nezabírá. A že se předseda snaží, až je nad Lidovým domem rudo!
Pokud říjnové volby dopadnou pro ČSSD tak, jak naznačuje dlouhodobý vývoj preferencí, a pokud Sobotka po oznámení volebního výsledku nevyrukuje s věrohodným plánem, jak z druhého místa sestaví vládu „všichni proti Babišovi“, bude se od něj očekávat vyvození absolutní odpovědnosti. Což ale znamená rychlé nalezení jeho nástupce.
Po krachu jednoho vedení a jedné strategie by měl zákonitě přijít na řadu ten, kdo přece už měsíce a roky říkal, že jde strana po špatné cestě. Ale kde někoho takového vzít? Ucelenější alternativu předkládal v minulých letech jedině Tejc, ten už ale bude na cestě do advokacie. Mohl by se sice vrátit, třeba v čele celé armády stranických exulantů, ale má to háček. Tejc bude bez poslaneckého mandátu, takže by musel partaj koučovat jako kdysi Mirek Topolánek ze sněmovní galerie.
Formálně bude sice na řadě první místopředseda Chovanec, ale co je to za alternativu, když se za minulé roky lišil od Sobotky jen hlasitějším řinčením zbraní před uprchlíky? Podobně to sice má i stoupající hvězda strany Lubomír Zaorálek, ale ten si jednak na poslední chvíli drží od Sobotky alespoň jemný distanc a jednak si zvyšuje popularitu na mediálních kauzách typu misionáře v Súdánu nebo potrefené manželky ambasadora v Bernu. Úplně ze hry není ani Zimola, ale až podle toho, jak moc ho aféra s chatou poškodí a také zda se z posledního místa kandidátky dostane do Sněmovny. A možná se zjeví někdo zcela nový.
Úplně nejhorší by pro ČSSD bylo, kdyby i hrozící volební propadák hodila za hlavu. A spokojila se s tím, že jako střední či menší strana se musí ještě více semknout, aby lépe přestála zlé časy.