Cizinci žalují Česko za to, že je zadržuje

Česku se obecně uprchlíci spíše vyhýbají – ve srovnání se západní Evropou jich přichází zanedbatelné minimum. Přesto s nimi české soudy mají práci.

Imigranti se u nich žalobami brání například proti zadržení v některém z českých zařízení pro zajištění cizinců. „Cizinci v tomto případě vstoupili na území České republiky ilegálně a požádali o mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. Zajištěním má být v těchto případech garantováno, že cizinci zůstanou dostupní pro policejní složky v době, až bude možné přistoupit k jejich předání do příslušného státu,“uvedla pověřená místopředsedkyně Krajského soudu v Praze Ivana Švehlová.

Na takové rozhodnutí mají soudy jenom sedm pracovních dnů. To je oproti běžným soudním řízením, která se v Česku táhnou průměrně rok, rekordně krátká doba.

Migrační krize se projevila také nárůstem počtu žalob proti rozhodnutím vydaným podle takzvaného dublinského nařízení. „Jde o typický scénář běženců z Blízkého či Středního východu, kteří byli poprvé zaregistrováni jako žadatelé o mezinárodní ochranu v Bulharsku či Maďarsku, ovšem jejich cílovým státem je některý ze západoevropských států,“popsala Švehlová. Při policejních kontrolách jsou pak zachyceni v České republice a ministerstvo vnitra rozhodne o jejich předání do členského státu, v němž podali první žádost o mezinárodní ochranu, tedy do Bulharska či Maďarska. Což není tak jednoduché.

Takovýchto případů podle ní řešil Krajský soud v Praze již několik, zpravidla se jednalo o početné rodiny s nezletilými dětmi ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu. „Soud jednoho členského státu Evropské unie pak musí zkoumat fungování azylového systému v jiném členském státě,“upřesnila Švehlová.

Od roku 2015 čelí také soudy většímu počtu žalob proti neudělení mezinárodní ochrany podávaných také Ukrajinci, kteří v nich vyjadřují především obavu z ohrožení života při bojích ve své vlasti. (luv)