Steinmasslová září jako ostrá baba i stárnoucí matka
Kdo od Tracyho Lettse viděl jen Zabijáka Joea, bude překvapen. Ani ve své nejslavnější hře současný americký dramatik nejde pro nadávku či sprosté slovo daleko, v kusu Srpen v zemi indiánů však tarantinovský komediální nádech nahrazuje ostrý hrot mířící hluboko pod kůži dlouhodobých vztahů a stereotypů jedné rodiny.
Hru v originále uváděnou pod názvem August: Osage County už z tuzemských scén nastudovali v Hradci Králové, Plzni či Zlíně. Nejznámější verzi však zřejmě připravil režisér Michal Dočekal pro pražské Stavovské divadlo. V roce 2009 za roli v něm získala Kateřina Burianová několik hereckých cen včetně Thálie. A není divu, ústřední role matky Violet, která po ztrátě manžela zve zpět pod svá křídla všechny tři dcery, je Lettsem napsána tak, že k velkým výkonům vybízí.
I za téměř čtyři roky starou filmovou verzi amerického režiséra Johna Wellse, která šla v českých kinech pod názvem Blízko od sebe, si Meryl Streepová vysloužila nominaci na Oscara i Zlatý glóbus, samozřejmě za roli Violet.
Srpen v zemi indiánů nyní nastudoval Divadelní spolek Kašpar sídlící v pražském Divadle v Celetné v režii zdejšího herce Pavla Lagnera. Zmíněná role matky připadla Mileně Steinmasslové. Ta se hozené rukavice chopila ve velkém stylu a od začátku Violet Westonová
podává skvělý výkon. Črtá ji na jednu stranu jako ostrou nekompromisní babu, která nemá ve zvyku chodit okolo horké kaše a s chutí si podává každého z rodiny, kdo je v dosahu. Dcera nebo vnučka, všechno rozloží až na atomy. Na straně druhé však Steinmasslová do postavy dokázala dostat onu Lettsem umně naznačenou nejistotu a děs z osamění, které stárnoucí žena důsledně skrývá za drsnou maskou či za masivní konzumací pilulek.
Dobrou nahrávačkou je jí další výrazná postava Lettsova kusu, nejstarší dcera Barbara v podání Jitky Nerudové.
I zbytek ansámblu si se svými rolemi poradil, vůči dvěma ženám však zůstává v poloze dobře doplňujících statistů. Snad až na Adriana Jastrabana v magicky rozpačitém momentě jeho předobědové modlitby.
Jak je v Celetné zvykem, režie neexhibuje, vše je na hercích. Lagner ví, že předloha oplývá tak břitkými dialogy, že není třeba kouzlit. I scéna tak vlastně nabízí jen dva prostory, křeslo matky s jídelním stolem uprostřed a pak oddělené sofa před televizí stranou od hlavního dění.
Nejlepší moment nabídne představení při pohřební hostině, herci se přestřelují zvučnými debatami upomínajícími na to nejlepší ze seriálu Californication. Místo televizní tragikomedie se však schyluje ke smutně reálnému konci, který rozhřešení či usmíření nepřináší.
Srpen v zemi indiánů se v Celetné povedl jednak proto, že Letts hru výborně napsal, takže to byla sázka na jistotu, a jednak proto, že Milena Steinmasslová podala jeden ze svých nejlepších výkonů.
Srpen v zemi indiánů Divadlo v Celetné