Hledám chytrost a nasazení
Hokejová legenda Keith Tkachuk vypráví o svých synech i práci skauta pro St. Louis Blues.
Včapce naražené do čela posedává na tribuně popradského stadionu, coby hrdý otec bedlivě sleduje na mistrovství světa do 18 let syna Bradyho. Když zrovna sleze nejmladší z Tkachuků z ledu, upře pětačtyřicetiletý Američan pozornost na další hráče. Na Slovensku se mu ve zlomcích sekund prolínají dvě role – rodiče a skauta.
Zároveň se bývalému famóznímu útočníkovi vrací vzpomínky. „Chybí mi to. Celý život jsem hrál hokej, je mnohem lepší hrát než se dívat.“ Během roku vidím spoustu severoamerických hokejistů, takže jsem moc rád tady, kde můžu vidět evropské talenty. To srovnání mi pomáhá lépe a kvalitněji ohodnotit naše hráče. To, po čem nejvíce koukám, je chytrost. Prostě musíte být chytrý hokejista. Musíte se správně rozhodovat, i když čelíte tlaku soupeřů. Zároveň koukám na to, jak kvalitní je hráčovo bruslení. A pak je tu ještě třetí přednost, kterou vyhledávám – soutěživost, nasazení. Je to těžké, protože detailně sledujete jednoho hráče na ledě a zkrátka si všimnete každé chyby, kterou udělá. Při jeho pozorování mi pomáhá to, že jsem sám dříve hrával. Nesnažím se mu říkat příliš věcí, ale on si žádá co největší zpětnou vazbu. A tak ji dostává. Vede si opravdu dobře, obzvlášť na tomto turnaji, kde hrají špičkoví hráči a hraje se spousta zápasů. Měl. Brady je mimo led opravdu hodný, milý kluk. Nejvíce ohleduplný a pozorný z mých dětí. Ve škole je chytrý, jakmile však skočí na led, stane se jinou osobou. Chtěl tam jít a já jsem z toho nadšený. Rozhodl se pro tuto cestu, protože by rád získal více času na to, aby fyzicky vyspěl. Ano, hraje na hraně. Ale jsem s tím v pohodě. Brady je vysoký kluk, umí dát gól, výborně bruslí, rozdává hity s velkou silou. Navíc stále roste, má snad už metr devadesát. Byl jsem před třemi lety v Prievidzi. Minulý týden jsem se potkal u večeře s Majkou Demitrovou (vdova po zesnulém hráči) a jejich dětmi Lucasem a Zarou. Byl to velmi příjemný čas. Pavol byl jedním z mých nejlepších přátel. Přesně tak. Pro něj to bylo zprvu hodně těžké, protože jsem byl do St. Louis vyměněn za jeho kamarády (Michala Handzuše a Ladislava Nagyho). Miloval jsem hrát s ním. Byl to nesobecký hráč, občas přihrával až moc často. Díky němu jsem dal spoustu gólů. Byl to úžasný hráč a ještě lepší člověk. Je to pro mě zklamání. Ale je ještě brzy, doufám, že se stejně nakonec dohodnou. Myslím si, že hokejisté z NHL na olympiádu patří a potřebují tam být. Ne, to si rozhodně nemyslím. Ano, byl jsem na obou akcích, na každé hrají ti nejlepší a je to přehlídka toho nejlepšího, co může hokej nabídnout, ale olympiáda je prostě olympiáda. Otec a syn(ové)