Proč Francouzi předvedli tak infarktovou volbu
Francie, sužovaná řadou zásadních problémů, zažila jedny z nejméně předvídatelných voleb za řadu generací. Druhé kolo bude nejspíš stejně vyhrocené. PAŘÍŽ Francie, jedna z nejdůležitějších zemí Evropy, včera odehrála pravý volební thriller.
Tak vyhrocené, napínavé a nepředvídatelné první kolo prezidentského klání nezažila země galského kohouta dlouhé roky.
Francouzi se hrnuli do volebních místností, zatímco ve vzduchu visela hrozba teroristického útoku, a mnozí z nich se teprve u urny rozhodovali, komu vlastně dají svůj hlas. Šlo a stále ještě jde o hodně. Nejen o budoucnost Francie. V sázce je i samotná existence Evropské unie, jíž je Paříž jedním ze základních pilířů.
To není nadsázka. Stačí si uvědomit, že osm z jedenácti prezidentských kandidátů, kteří do prvního kola nastoupili, agitovalo buď pro frexit (vystoupení země z EU), nebo alespoň pro odchod z eurozóny či pro zásadní přestavbu vztahů s Unií.
Proč vlastně jsou mnozí Francouzi nyní tak frustrovaní, ve své volbě rozpolcení, nejistí, proč se – podobně jako jinde v Evropě a ve světě – obracejí zády k zavedeným politickým stranám, proč jich tolik volí různá protestní uskupení? Proč má čím dál víc z nich pocit, že globalizace a liberalismus je ochudily a vystavily mnoha nebezpečenstvím?
Když nahlédneme pod povrch, je odpověď celkem nasnadě.
Země se už přes deset let potácí v hospodářské stagnaci. Nezvládnutá integrace přistěhovalců z muslimského Finalisté
světa ji dostala do vážného společenského napětí. Od předloňského ledna zemřelo v zemi víc jak 230 lidí při teroristických útocích, dosud tam platí výjimečný stav.
Jedním z kruciálních problémů je nezaměstnanost, která navíc postihuje nejvíc mladé lidi. Práci nemá každý čtvrtý člověk do pětadvaceti let. Současný socialistický prezident François Hollande selhal, nepodařilo se mu naplnit sliby o tom, že znovu nastartuje tvorbu pracovních míst.
Připočtěte, že Francie má jeden z největších podílů veřejných výdajů Fakta Volby v číslech
47 milionů voličů a četníků. 7 000 vojáků. 67 000 volebních místností 60 000 policistů na kontinentě – sedmapadesát procent, vysoké podnikové i zaměstnanecké daně, a dojde vám důvod toho, proč si podle nedávného průzkumu rekordních pětaosmdesát procent Francouzů myslí, že jejich země dlouhodobě kráčí špatným směrem.
Otázkou je, co obyvatelé téměř sedmdesátimilionové a v mnoha ohledech nádherné země vlastně chtějí. „Myslím si, že lidé opravdu nevědí, co chtějí,“sdělil listu Christian Science Monitor Nicolas Tenzer, šéf Centra pro výzkum a analýzu politických rozhodnutí. Podle něho se veřejným prostorem ve Francii šíří tak silný pesimismus, že zabraňuje lidem zjistit, jaká jsou ta nejlepší řešení. „Mnozí mají pocit, že někdejší velkolepost Francie je nenávratně pryč,“dodal.
Na jednom se však Francouzi shodnou bez problémů: Chce to změnu. A razantní.
Komu z dvojice finálových uchazečů o prezidentské křeslo, jimiž jsou Emmanuel Macron a Marine Le Penová, v tomto smyslu uvěří více, to budeme vědět už za čtrnáct dnů. Také závěrečné kolo volby bude nejspíš pořádně vyhrocené.