Jsem Bůh války, začíná desatero Jana Němce
PRAHA Už první díl knihy se četl jako detektivka. Nyní vydaný druhý díl Jan Němec. Enfant terrible forever, jenž sleduje osudy osobitého filmaře od jeho emigrace v 70. letech až do jeho loňské smrti, je při vší odborné důkladnosti práce, ke které autor Jan Bernard přizval i studenty, snad ještě napínavější. Týká se totiž méně známé kapitoly včetně neuskutečněných plánů.
Obecně se ví, že věčný buřič a experimentátor, kterému se přezdívalo zlobivé dítě české nové vlny, nemohl za normalizace točit, takže se vydal na Západ: od Paříže přes Mnichov do Států. Bernard však přidává jednak raritní podrobnosti, jednak unikátní doklady z Němcova soukromého archivu, které poskytla režisérova žena Iva Ruszeláková.
Třeba k francouzskému prologu se váže fakt, že StB sebrala Němcovi před odletem jeho adresář, takže těžko sháněl kontakty, či že s ním odmítl spolupracovat Jiří Kolář.
Pro západoněmeckou ZDF zase natočil Českou spojku, kterou před vysíláním předznamenalo varování hlasatelky: film, kde Němec hraje vlastní mrtvolu, totiž obsahuje drastické záběry včetně pitvy mozku. „Vzpomínají tu na tebe dodneška, i když někteří s hrůzou,“psal mu odtud po čase kolega Pavel Juráček.
A v Los Angeles si nejprve vydělával jako pianista u zmrzlináře, pak fotil prezentace pro místní obchodníky a nakonec natáčel svatební obřady na video; živnost mu prý zkazilo, když na svatbě jistého hollywoodského herce si s ním v opilosti vyměnil sako.
Postupně učil na univerzitách a točil třeba dokumenty o Czesławu Miłoszovi či o Mnichovu, neméně zajímavé jsou však Němcovy projekty neuskutečněné, jejichž podobu Bernard parafrázuje, sestavuje z úlomků a komentuje. Počínaje hercem Dustinem Hoffmanem, jenž si sám od Němce vyžádal scénář Slepý ladič pian, a konče plánovaným velkým muzikálem o Martě Kubišové, pro který její bývalý muž navrhoval jako autora hudby Jana Hammera.
Leccos z Němcových zážitků postihl již jeho barvitý filmový životopis Vlk z Královských Vinohrad, jehož loňské premiéry na karlovarském festivalu se již nedožil, včetně scénky, kdy na podzim roku 1989 žádal o povolení výjezdu z USA zpět do vlasti za účelem „účasti na pohřbu komunismu“. Ale publikace jde nad rámec snímku například v kapitole věnované režisérově působení na FAMU, kde cituje i jeho pověstné desatero pro studenty vyvěšené na nástěnce. Začíná přikázáním „Já jsem Bůh války a hrozivý Bůh boje a budu vás vždy vésti zepředu, nikoli zezadu“a končí větou „Žádná pravidla nejsou dána, musíte zvítězit za každou cenu“. Jinde zase úsloví „Kdo neumí, učí“navrhuje obměnit: „Kdo neumí, ať nezaclání. Kdo umí, ať učí, dělá a nechá se poučit.“
Mozaiku jedné výjimečné osobnosti dokreslují archivní materiály, kam patří Němcovy seznamy povinné četby k přijímacím zkouškám na režii, strojopisné ukázky z jeho scénářů, posudky studentských prací či rukopisné poznámky na lístečcích s námětem pro Stevena Spielberga nazvaným Odvšivit kočku.