Břevnov povýšilo na město přeřeknutí Františka Josefa I.

Mniši, lamači kamene, buřiči i nositel Nobelovy ceny. I jejich domovem byl Břevnov. Jedna z historicky nejstarších osad v okolí Prahy se před 110 lety dočkala povýšení na samostatné město. PRAHA Drobné přeřeknutí milovaného mocnáře Františka Josefa I. pomohlo v roce 1907 předměstskému Břevnovu k povýšení. Císař, dojatý srdečným přijetím, poděkoval za přijetí městu Břevnovu. Starosta obce, která tento statut tehdy neměla, nezaváhal. Císařské přeřeknutí si nechal potvrdit.

Břevnov se svou úctyhodnou historií se ale za drobný úskok červenat nemusel. „Patří k nejstarším osadám v obvodu Velké Prahy. Vznikl v předklášteří prvního mužského českého konventu, založeného biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. roku 993,“uvedl historik Emanuel Poche.

Klášter sv. Markéty se v 10. století stal dominantou členité krajiny, rozkládající se od Petřínského vrchu po Bělohorskou pláň. Konvent přežil zkázu za husitských válek a z trosek povstal v letech 1708–1745. „Postaven byl na náklad opatů Otmara Zinkeho a Benno Loebla podle projektu Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce,“komentoval to Poche. Ke klášternímu areálu se vázala i unikátní stavba v pražském okolí. Zřejmě na počátku 18. století zde vznikl dvoupatrový, devět metrů vysoký větrný mlýn holandského typu.

Krajina mezi Strahovskou branou a Bělohorskou plání patřila zemědělským usedlostem: Šlejferce, Königsmance, Malovance, Petynce, Ladronce nebo Kajetánce, kterou Bernard Ignác z Martinic roku 1666 proměnil v klášter. „Ke komplexu patřila i Kajetánská kaple, postavená jako kopie barokní poutní kaple v bavorském Oettingenu,“popsal stavbu historik Jan Holub. Malý klášter dosloužil při josefínských reformách v roce 1783, kaple z větší části zmizela při demolici roku 1921. Rázovité a oblíbené

Osou lokality i zdrojem jejího trápení bývala Bělohorská silnice. V listopadu 1620 tudy do Prahy vpadly vítězné jednotky Maxmiliána Bavorského a Karla Buqoye. V červnu 1648 odtud oddíly švédského generála Königsmarcka vyšly proti Hradčanům a Malé Straně. V roce 1757 v opačném směru od pražských hradeb k Ladronce zaútočili proti Prusům rakouští dragouni plukovníka Gideona Laudona.

K okraji Břevnova směrem ke Strahovu náležely i pískovcové a opukové lomy. Inspirací se měly stát i pro Franze Kafku, do těchto míst zřízenci prý na popravu vedli Josefa K., hrdinu románu Proces.

Od 19. století se objevovaly venkovské domky a později i větší činžáky tvořící Malý a Velký Břevnov. „Příkladem předměstského domu byly objekty s klasickou novorenesanční fasádou s půdním polopatrem,“ Fakta Břevnov a jeho historie

993 sv. Markéty.

1666 Kajetánku

1739 1907 1953 uvedla Kateřina Bečková, šéfka Klubu Za starou Prahu. K Břevnovu náležely i hospody s rázovitými jmény, jako třeba Na Bídě. „V Břevnově se tančí hlasitě, nikoli kvapitě,“popsal společenský život na počátku 20. století Egon Erwin Kisch v reportáži o hospodách, kam je c. a k. vojsku zapovězen vstup.

Proslavila se i hospoda U Kaštanu, kde v roce 1878 Josef Boleslav Pecka, Ladislav Zápotocký a další socialističtí buřiči založili sociálnědemokratickou stranu.

Samostatnosti si Břevnov užíval jen do vzniku Velké Prahy v roce 1922. Spolu s Libocí a Střešovicemi tehdy vytvořilo obvod Praha XVIII. Na volných prostorech se dál pilně stavělo, a to i jedno z prvních sídlišť konstruktivistických domů s malými byty architekta Antonína Černého z let 1936–47. O kus dál v nynější Patočkově ulici vznikl v letech 1936–39 soubor domů podle projektů architekta Bohumila Kněžka a Josefa Václavíka. Pro Břevnov se osudovou v roce 1953 stala stavba ulice Pionýrů (Patočkova), která ho přeťala. V 70. letech až na kapličku zmizel Velký Břevnov. Dnes město čelí developerům. Některé jeho rázovité části, jako Tejnka, ale žijí dál.

Břevnov býval i dobrou adresou, na jeho kraji směrem k Bílé Hoře žil i básník a nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. Výběrové místo posledního odpočinku představuje Břevnovský hřbitov z roku 1739. Pochován je zde například opat Anastáz Opasek, písničkář Karel Kryl, filozof Jan Patočka či Le Corbusierův žák, architekt Jan Sokol. V Praze se od roku 1960 oteplilo o více než 10 stupňů Celsia. Město chce proti dalšímu růstu průměrných teplot bojovat, pomoci mají další stromy, komunitní zahrady nebo zahrádkářské kolonie. Zaměřit se chce také na využití barev a materiálů, které sluneční záření místo pohlcování odrážejí. Podle návrhu by pomohla výsadba nových stromů, zejména uličních stromořadí. V mnoha pražských ulicích ale nelze stromořadí sázet bez investic do kolektorů, kterými sítě technické infrastruktury, které brání kořenům stromů v růstu, povedou. Strategie navrhuje také dále vykupovat pozemky, na nichž by mohla být vytvořena nová zeleň. Chce také podporovat stávající zahrádkářské kolonie, vznik komunitních zahrad nebo zeleně ve vnitroblocích. Mělo by vzniknout doporučení o materiálech a barvách, které odrážejí a neakumulují sluneční energii. Jednou z nich je například světlý asfalt, jehož barva tolik nepohlcuje teplo. Prospívají také zelené střechy budov, strategie například navrhuje zvážit, zda by na plochách nad 500 metrů čtverečních neměly být povinné. Teplota v hlavním městě vzrostla během let 1911–1960 o 9,1 stupně Celsia, v letech 1961–2010 pak o 10,4 stupně Celsia. (ČTK) Kapela Monkey Business oslaví 25. května tradičním koncertem ve Žlutých lázních své sedmnácté narozeniny. Vystoupení s názvem Kavárna De Luxe zakončí sérii koncertů jarního turné Už jsi zaplatil daň z práva na život? Jako předkapela se představí skupina Lake Malawi. Kapela patří dlouhodobě mezi ty nejúspěšnější v Česku. (ČTK)