Ten, co rozdával radost

Když sednu na kolo, život se projasní, říkával Michele Scarponi. V 37 letech zemřel

Bylo krátce po desáté hodině. Na zmrzlém, ale prosluněném náměstí v Lutychu stálo v neděli dvě stě cyklistů se smutnými obličeji, v očích měli slzy.

Čtvrtý jarní monument Lutych – Bastogne – Lutych odstartoval minutovým potleskem.

Potleskem, který měl uctít památku v sobotu tragicky zesnulého šampiona Gira Michele Scarponiho.

Muže, který v pelotonu rozdával radost.

„Nikdy nezapomenu, jak si vždycky uprostřed etapy začal v pelotonu zpívat písničku,“vzpomínal Sep Vanmarcke.

Takhle si italského cyklistu bude pamatovat většina pelotonu.

Stěží vydržel chvíli zachmuřený. Ať už pršelo nebo svítilo slunce, ať zažíval vítězství nebo porážky, pokaždé se smál a nikdy se neotáčel zády k fanouškům.

V pátek večer si naposled jeho úsměvu užívala rodina. Vrátil se domů ze závodu Kolem Alp, kde vyhrál úvodní etapu. Své dva čtyřleté syny Giacoma a Tommase oblékl do dresu lídra závodu a na svůj Twitter si pověsil fotku, jak mu potomci sedí na zádech.

O den později si přivstal, už před osmou vyrazil na trénink.

„Chtěl být brzo doma, chtěl trávit čas s rodinou. Byl to totiž jediný den, kdy mohl. Už v neděli vyrážel na další tréninkový kemp před Girem, na kterém měl být naším lídrem,“vysvětloval Giuseppe Martinelli, šéf Astany.

Brzký ranní trénink se mu stal osudným.

Nedaleko svého domu se tragicky Osudný trénink střetl s nákladním autem, které mu nedalo přednost.

Své první kolo Bianchi dostal od svých rodičů k prvnímu svatému přijímání. V osmi letech začal závodit za místní tým Pieralius, ale velkým talentem nebyl.

Až v sedmnácti letech ho poprvé napadlo, že by se kolem mohl uživit. Tehdy u hradu v Canevě vyhrál italský juniorský šampionát. Poprvé se dostal do reprezentace, za kterou hned startoval na světovém šampionátu. O duhový dres ho připravil až defekt. Ukázal, jak velkým šampionem se může stát.

V roce 2002 vstoupil do profesionální cyklistiky a začal vítězit. Pro jeho vrchařské kvality se mu začalo přezdívat Orel z Filottrana.

Zažil i velký dopingový karambol. Během účinkování v Liberty Seguros se zapletl do obřího skandálu nazývaném Operación Puerto, za který byl na osmnáct měsíců suspendován. „Tehdy jsem uvažoval, jestli neukončím kariéru,“vyprávěl.

Neukončil. Dál závodil, zpíval v pelotonu a také vítězil.

Třeba na Tirrenu–Adriatiku v roce 2009, nebo na závodech Kolem Trentina a Kolem Katalánska o dva roky později. Ve stejném roce dojel i druhý na Giru d’Italia za Albertem Contadorem, kterého ale dohnala clenbuterolová aféra. Stal se tedy šampionem podniku Grand Tour.

Pak v Astaně pomohl Vincenzovi Nibalimu vyhrát Tour a loni Giro. Stal se zaníceným pomocníkem.

Fanoušci jej milovali i díky videím z tréninků, na kterých ho doprovázel papoušek Frankje, který Scarponimu seděl na zádech a kloval ho do helmy nebo poletoval vedle něj.

Když za Scarponim přiletěl poprvé, Ital netušil, jestli na něj náhodou nechce zaútočit.

„Nevím, jestli si Frankje myslel, že jsem papoušek, nebo že on je cyklista. Možná si myslel, že jsme ze stejného týmu, protože barvy Astany jsou stejné jako jeho,“smál se. Od té doby byli přáteli. „Některá rána jsem tak líný, že trpím, když musím vstát a obléknout se. Jakmile ale sednu na kolo, život se znovu projasní,“pronesl Scarponi před pěti lety.

Mrazivá slova.